Otázka
Odpověď
Re:Agresivita vůči matce
12.5.2008 10:07:43 Ilona Špaňhelová
Zdravím Vás!
Nedokážu na sto procent odpovědět na vaše otázky, protože syna neznám. Zdá se mi vhodnější, abyste spolu s ním navštívila poradnu psychologa, který by ho lépe poznal a mohl vám na vaše otázky odpovědět.
Z mé strany tedy obecně - bouchání, plácání, plivání ... a cokoliv jiného ze strany dítěte na druhého člověka nemá dovoleno. Nesmí. Má mít k tomu vždy komentář ze strany druhé - proč ne. Druhého to bolí, kamarád to kamarádovi nedělá, ubližuje mu to ... je zapotřebí třeba i chytnout ruku, aby dítě opravdu nebouchlo. Slovní doprovod k tomu má být vždy pevný, s pohledem oči do očí, jasný.
Je zapotřebí udělat vždy stejnou věc. Tedy ne jednou plácnout, jednou dělat au, au, jednou si toho nevšimnout. Dítě je tím mateno, co vlastně svou reakcí způsobuje.
Zkuste být v této situaci pevná tak, jak se vám zdá, že to bude pro vás přirozené. A také vždy stejná, aby tato stejnost u něj vzbuzovala jistotu.
Pak mám také z mailu pocit, jako kdybyste svou přílišnou pozorností syna spíše rozmazlovala. Nedokážu říct, jak to je, ale on má dělat radost i vám, pomáhat vám (s věšením prádla, uklízení příborů ...), má vyprávět něco sourozenci, ukazovat mu hračku, těšit se na něj, donést mu odněkud kamínek a svoji radost předat i jemu. Má vám pomáhat mazat mu zadeček ... Tím vším chci říct, že se tak dítě z mého pohledu nestává individualistou, ale stává se člověkem otevřeným pro druhé lidi.
Důležité je, abyste mu k tomu dali i doma příklad. Nedokážu tedy říct, jestli malý by si rád hrál o víkendu s tatínkem a tak viděl i jeho otevřenost. Pokud ji ale nevidí, je pro něj zřejmě těžké to pochopit. Zkuste mluvit s manželem, jak je pro výchovu vašich dětí a samozřejmě i pro vás moc důležitý a potřebný.
Pěkné dny Ilona Špaňhelová
Nedokážu na sto procent odpovědět na vaše otázky, protože syna neznám. Zdá se mi vhodnější, abyste spolu s ním navštívila poradnu psychologa, který by ho lépe poznal a mohl vám na vaše otázky odpovědět.
Z mé strany tedy obecně - bouchání, plácání, plivání ... a cokoliv jiného ze strany dítěte na druhého člověka nemá dovoleno. Nesmí. Má mít k tomu vždy komentář ze strany druhé - proč ne. Druhého to bolí, kamarád to kamarádovi nedělá, ubližuje mu to ... je zapotřebí třeba i chytnout ruku, aby dítě opravdu nebouchlo. Slovní doprovod k tomu má být vždy pevný, s pohledem oči do očí, jasný.
Je zapotřebí udělat vždy stejnou věc. Tedy ne jednou plácnout, jednou dělat au, au, jednou si toho nevšimnout. Dítě je tím mateno, co vlastně svou reakcí způsobuje.
Zkuste být v této situaci pevná tak, jak se vám zdá, že to bude pro vás přirozené. A také vždy stejná, aby tato stejnost u něj vzbuzovala jistotu.
Pak mám také z mailu pocit, jako kdybyste svou přílišnou pozorností syna spíše rozmazlovala. Nedokážu říct, jak to je, ale on má dělat radost i vám, pomáhat vám (s věšením prádla, uklízení příborů ...), má vyprávět něco sourozenci, ukazovat mu hračku, těšit se na něj, donést mu odněkud kamínek a svoji radost předat i jemu. Má vám pomáhat mazat mu zadeček ... Tím vším chci říct, že se tak dítě z mého pohledu nestává individualistou, ale stává se člověkem otevřeným pro druhé lidi.
Důležité je, abyste mu k tomu dali i doma příklad. Nedokážu tedy říct, jestli malý by si rád hrál o víkendu s tatínkem a tak viděl i jeho otevřenost. Pokud ji ale nevidí, je pro něj zřejmě těžké to pochopit. Zkuste mluvit s manželem, jak je pro výchovu vašich dětí a samozřejmě i pro vás moc důležitý a potřebný.
Pěkné dny Ilona Špaňhelová
V její náručí
