Otázka
Odpověď
Nepříjemné myšlenky
13.5.2008 15:51:12 Ngiel
Dobrý den,
je mi šestnáct a už několik měsíců mám problémy,které přestávám zvládat.Začalo to tím,že mě napadaly nepříjemné,kruté myšlenky týkající se mých nejlepších přátel.Pro mě přátelé vždy byli druhá rodina,lidi jimž bych svěřila život a najednou mě začaly napadat věci jako,že je nemám vlastně ráda a horší.Nějakou dobu to bylo pravidelné,vždycky jakoby záchvat,kdy jsem ležela a brečela a nešlo to jakkoliv zaplašit.Potom se k tomu připadaly ještě stavy necitlivosti a myšlenky se rozšířily na všechny.Moje rodina se mi odcizila,nevědí o tom ale,ani nechci aby věděli....teď už asi tři týdny trvá ten stav pořád.K nikomu nic necítím,najednou už nechci ani se vidět s přáteli,všechna setkání dělám jen "z rozumu".Nedovedu se na nic tešit a nemám z ničeho radost,dárky,které by m dříve hřály u srdce najednou ve mě vyvolávají jen divné pocity prázdnoty...připadám si bezcitná,všechno si to vyčítám,nevím proč,co se stalo.... bojím se,že ztratím přátele,že jim ublížím tím,že i když oni mě milují,já k nim nic necítím....bojím se,že to nepřejde....prosím poraďte mi,co mám dělat....k psychologovi jsem zatím nešla,protože o tom nechci s cizíma lidma mluvit,vědí o tom jen nejlepší přátelé.Strašně mě to ničí a nenávidím se za to,že nic k nim necítím.
Snažila jsem se to překonat,jenže to trvá už dlouho a nemizí to.Nejhorší je,že už necítím ani lítost....a pořád mě napadaj hnusný myšlenky,jako třeba že chci,aby se někomu něco stalo....vážně už nevím,co s tím mám dělat.Když už se mi podaří něco pocítit,bývá to jen vztek nebo dokonce nenávist,odpor,zkrátka negativní pocity k lidem,kteří mi nic neudělali a kteří mě milují a já je taky milovala.Už je mi všechno nějak lhostejné,co se komu děje.....nemůžu myslet na nic než na ty svoje problémy:-(
Prosím pomozte mi...
je mi šestnáct a už několik měsíců mám problémy,které přestávám zvládat.Začalo to tím,že mě napadaly nepříjemné,kruté myšlenky týkající se mých nejlepších přátel.Pro mě přátelé vždy byli druhá rodina,lidi jimž bych svěřila život a najednou mě začaly napadat věci jako,že je nemám vlastně ráda a horší.Nějakou dobu to bylo pravidelné,vždycky jakoby záchvat,kdy jsem ležela a brečela a nešlo to jakkoliv zaplašit.Potom se k tomu připadaly ještě stavy necitlivosti a myšlenky se rozšířily na všechny.Moje rodina se mi odcizila,nevědí o tom ale,ani nechci aby věděli....teď už asi tři týdny trvá ten stav pořád.K nikomu nic necítím,najednou už nechci ani se vidět s přáteli,všechna setkání dělám jen "z rozumu".Nedovedu se na nic tešit a nemám z ničeho radost,dárky,které by m dříve hřály u srdce najednou ve mě vyvolávají jen divné pocity prázdnoty...připadám si bezcitná,všechno si to vyčítám,nevím proč,co se stalo.... bojím se,že ztratím přátele,že jim ublížím tím,že i když oni mě milují,já k nim nic necítím....bojím se,že to nepřejde....prosím poraďte mi,co mám dělat....k psychologovi jsem zatím nešla,protože o tom nechci s cizíma lidma mluvit,vědí o tom jen nejlepší přátelé.Strašně mě to ničí a nenávidím se za to,že nic k nim necítím.
Snažila jsem se to překonat,jenže to trvá už dlouho a nemizí to.Nejhorší je,že už necítím ani lítost....a pořád mě napadaj hnusný myšlenky,jako třeba že chci,aby se někomu něco stalo....vážně už nevím,co s tím mám dělat.Když už se mi podaří něco pocítit,bývá to jen vztek nebo dokonce nenávist,odpor,zkrátka negativní pocity k lidem,kteří mi nic neudělali a kteří mě milují a já je taky milovala.Už je mi všechno nějak lhostejné,co se komu děje.....nemůžu myslet na nic než na ty svoje problémy:-(
Prosím pomozte mi...