Otázka
Odpověď
Noční pomočování staršího dítěte
4.6.2008 20:32:33 Anonymík
Dobrý den,
Brzy mi bude patnáct let a já se někdy v noci počůrávám. Mám to tak už od narození a pořád to nechce zmizet. Toto se stávalo i mé mamce, ale přestalo jí to někdy mezi osmim a devátým rokem. Má dětská doktorka mě poslala do nemocnice (to jsem ještě chodila do školky), ale tam nic nezjistili. Když jsem byla větší (to jsem chodila asi do druhé nebo třetí třídy), tak se mnou mamka chodila k psychologovi a po jeho návštěvách se to sice trochu zlepšilo, ale nezmizelo to úplně. Myslím si, že mně to nevyléčil úplně, protože si pořád myslel, že to mám kvůli škole. Ale já se školou žádný problém neměla a ani nemám. No a od té doby, co jsem k němu přestala chodit, se s mým problémem rodiče nijak zvlášť nezabývají. Sice se mě na to někdy zeptá moje dětská doktorka, ale jen se na to zeptá a nic víc. No a teď mi je čtrnáct a pořád se mi to stává a já se za to strašně stydím a bojím se spát někde jinde než doma. Třeba když jezdíme s rodiči na dovolenou, ale teď taky jezdím se školou na vícedenní výlety a to je ještě horší. Já nechci, aby to někdo zjistil. Ani moje nejlepší kamarádky o tom nevědí a proto ani u nich nikdy nechci přespat. A jestli můj problém budu mít celý život, tak to bude ještě horší. Třeba až někdy budu chtít spát s klukem atd. Chtěla bych to nějak vyléčit, ale nevím jak a hlavně se o tom stydím mluvit i s mými rodiči, natož abych se na to někde vyptávala. Také jsem přemýšlela o tom, z čeho to můžu mít. Napadlo mě to, že mám asi moc tvrdý spánek (někdy mě nevzbudí ani to, když moje mladší sestra brečí) a to že potřebuju na záchod, mě nevzbudí. Nebo by to mohlo být proto, že mamka se přeučovala z leváka na praváka. Já jsem někde četla, že potom můžou takové problémy, jako je počůrávání, nastat. No a třeba se to z mamky přeneslo i na mě. Dokonce když jsme si jednou ve škole dělali test, jestli jsme praváci nebo leváci, tak mně vyšlo, že jsem levák. Přesto ale všechno dělám pravou rukou. Také jsem zkoušela od určité hodiny (např. od pěti) přestat pít. To se mi ale zdá strašné a stejně to někdy nepomůže. A ještě jedna poslední věc: když jdu před spaním na záchod, tak se snažím co nejvíc se vyčůrat a jsem na záchodě trochu dýl než normálně. A myslím, že od té doby (ale nejsem si tím jistá) se mi začalo někdy stávat, že když jdu do postele, tak zjistím, že vlastně ještě na záchod potřebuju. Tak tam jdu znovu, ale když to ze sebe vymačkávám, tak musím znova a znova, jako kdyby to nechtělo přestat. To se mi nestává každý den, ale když se mi to stane, tak se potom někdy počůrám. Zdá se mi, že si to mé tělo dělá, co chce (např. když jsem jednou byla nemocná, tak jsem večír vypila hodně čaje a do rána se mi nic nestalo. Je ale fakt, že ty dva čaje večír byly to jediný, co jsem za ten den měla).
No a tak vás prosím, jestli mi nějak poradíte. Jak to mám vyléčit? A jak mám zjistit, proč se mi to stává? Já myslím, že to musím vědět, abych to mohla vyléčit, no nevím. Je to poprvé, kdy se s tím takhle důvěrně svěřuji a vůbec to nebylo lehké to sem poslat. No ale to, že to chci vyléčit je silnější než to, že se stydím. A už s tím chci něco udělat, je to hrozná ostuda.
Anonomík
Brzy mi bude patnáct let a já se někdy v noci počůrávám. Mám to tak už od narození a pořád to nechce zmizet. Toto se stávalo i mé mamce, ale přestalo jí to někdy mezi osmim a devátým rokem. Má dětská doktorka mě poslala do nemocnice (to jsem ještě chodila do školky), ale tam nic nezjistili. Když jsem byla větší (to jsem chodila asi do druhé nebo třetí třídy), tak se mnou mamka chodila k psychologovi a po jeho návštěvách se to sice trochu zlepšilo, ale nezmizelo to úplně. Myslím si, že mně to nevyléčil úplně, protože si pořád myslel, že to mám kvůli škole. Ale já se školou žádný problém neměla a ani nemám. No a od té doby, co jsem k němu přestala chodit, se s mým problémem rodiče nijak zvlášť nezabývají. Sice se mě na to někdy zeptá moje dětská doktorka, ale jen se na to zeptá a nic víc. No a teď mi je čtrnáct a pořád se mi to stává a já se za to strašně stydím a bojím se spát někde jinde než doma. Třeba když jezdíme s rodiči na dovolenou, ale teď taky jezdím se školou na vícedenní výlety a to je ještě horší. Já nechci, aby to někdo zjistil. Ani moje nejlepší kamarádky o tom nevědí a proto ani u nich nikdy nechci přespat. A jestli můj problém budu mít celý život, tak to bude ještě horší. Třeba až někdy budu chtít spát s klukem atd. Chtěla bych to nějak vyléčit, ale nevím jak a hlavně se o tom stydím mluvit i s mými rodiči, natož abych se na to někde vyptávala. Také jsem přemýšlela o tom, z čeho to můžu mít. Napadlo mě to, že mám asi moc tvrdý spánek (někdy mě nevzbudí ani to, když moje mladší sestra brečí) a to že potřebuju na záchod, mě nevzbudí. Nebo by to mohlo být proto, že mamka se přeučovala z leváka na praváka. Já jsem někde četla, že potom můžou takové problémy, jako je počůrávání, nastat. No a třeba se to z mamky přeneslo i na mě. Dokonce když jsme si jednou ve škole dělali test, jestli jsme praváci nebo leváci, tak mně vyšlo, že jsem levák. Přesto ale všechno dělám pravou rukou. Také jsem zkoušela od určité hodiny (např. od pěti) přestat pít. To se mi ale zdá strašné a stejně to někdy nepomůže. A ještě jedna poslední věc: když jdu před spaním na záchod, tak se snažím co nejvíc se vyčůrat a jsem na záchodě trochu dýl než normálně. A myslím, že od té doby (ale nejsem si tím jistá) se mi začalo někdy stávat, že když jdu do postele, tak zjistím, že vlastně ještě na záchod potřebuju. Tak tam jdu znovu, ale když to ze sebe vymačkávám, tak musím znova a znova, jako kdyby to nechtělo přestat. To se mi nestává každý den, ale když se mi to stane, tak se potom někdy počůrám. Zdá se mi, že si to mé tělo dělá, co chce (např. když jsem jednou byla nemocná, tak jsem večír vypila hodně čaje a do rána se mi nic nestalo. Je ale fakt, že ty dva čaje večír byly to jediný, co jsem za ten den měla).
No a tak vás prosím, jestli mi nějak poradíte. Jak to mám vyléčit? A jak mám zjistit, proč se mi to stává? Já myslím, že to musím vědět, abych to mohla vyléčit, no nevím. Je to poprvé, kdy se s tím takhle důvěrně svěřuji a vůbec to nebylo lehké to sem poslat. No ale to, že to chci vyléčit je silnější než to, že se stydím. A už s tím chci něco udělat, je to hrozná ostuda.
Anonomík