Otázka
Odpověď
Re:Změna školy
9.9.2001 Silvie Nedvědová
Dobrý den Olgo,
Omlouvám se za pozdní odpověď,
Vy už jste to nějak vyřešili, a každé to rozhodnutí má své dobré i horší stránky. Jen se domnívám, pokud jste školu změnili, že by bylo dobré věnovat hodně péče tomu, aby našla učitele, kteří pro ni budou mít pochopení, a pomoci jí vyrovnat se se smutkem po kamarádkách, obstarat si třeba jejich telefonní čísla, případně umožnit, aby se, s „dopravní pomocí rodičů“ mohly někdy vidět, až si mezi novými dětmi zvykne, měl by smutek pomalu odeznívat.
Pokud jde o dítě, které snadno navazuje nová přátelství, nemělo by to být, přes dočasný, pochopitelný pocit nepohody, příliš složité, i když děti s LMD mohou být někdy poměrně konzervativní, někdy jsou obavy ze změny horší, než následující skutečnost. Doporučila bych také, pomoci najít dceři v novém prostředí nějaké, pro ni zajímavé a příjemné skutečnosti. Třeba, dříve nemohla mít vlastní pokoj, teď ano, v blízkosti nového domu je pěkné hřiště, Dům dětí, škola nabízí zajímavé kroužky. Ale spíš nabídnout, nevnucovat, netvářit se zklamaně, když hned na nabídku nezareaguje pozitivně, trpělivost je v tomto případě důležitá. Uznat, že někdy nějakou dobu trvá, než si člověk zvykne na nové věci, i když jsou pozitivní. Horší to bývá, když důvodem stěhování není zlepšení bytové situace. Pak je nalezení zmíněných pozitivních skutečností a možností, které nové bydliště nabízí a dostatek trpělivosti ještě potřebnější.
Pokud jste se rozhodli dceru ponechat v původní škole, myslím, že by bylo dobré, aby mohl někdo jezdit s ní, ale to je opravdu jen můj osobní názor jako matky, ve velkém městě. Ačkoli znám z okolí a své praxe i děti, které dojíždějí od třetí třídy, po Praze MHD, a zvládly to, do jazykovek, ale i děti s LMD, dyslexií, do škol se specializovanými třídami. Na druhou stranu řada rodičů v ZŠ, kam chodí moje dcery, a kam řada dětí kvůli specializaci školy, dojíždí i z jiných pražských obvodů, vozí i velké děti na druhý stupeň autem…
Tohle je velmi individuální, a je třeba své dítě dobře znát, jak reaguje, má-li se samo rozhodovat. Děti s LMD někdy bývají netrpělivé, impulzivní, to může někdy dělat problém při přecházení, zvlášť pokud se spěchá, takže rozhodně by měla mít dcera na cestu dostatek času. Někdy mohou být roztržité, a vzpomene-li si, že něco zapomněla po několika stanicích cesty tramvají, mělo by být asi předem prohovořeno, jak má v takových situacích reagovat, aby v obavě ze zapomenutých pomůcek nedošlo k nějakému zkratovému jednání… Užitečné, pokud by ji nikdo opravdu nemohl doprovázet, je, aspoň trasu několikrát spolu projet, a vybrat zcela konkrétně, kde je nejbezpečnější přecházení, na co má dát pozor…
Hodně pohody
Mgr. Silvie Nedvědová
Omlouvám se za pozdní odpověď,
Vy už jste to nějak vyřešili, a každé to rozhodnutí má své dobré i horší stránky. Jen se domnívám, pokud jste školu změnili, že by bylo dobré věnovat hodně péče tomu, aby našla učitele, kteří pro ni budou mít pochopení, a pomoci jí vyrovnat se se smutkem po kamarádkách, obstarat si třeba jejich telefonní čísla, případně umožnit, aby se, s „dopravní pomocí rodičů“ mohly někdy vidět, až si mezi novými dětmi zvykne, měl by smutek pomalu odeznívat.
Pokud jde o dítě, které snadno navazuje nová přátelství, nemělo by to být, přes dočasný, pochopitelný pocit nepohody, příliš složité, i když děti s LMD mohou být někdy poměrně konzervativní, někdy jsou obavy ze změny horší, než následující skutečnost. Doporučila bych také, pomoci najít dceři v novém prostředí nějaké, pro ni zajímavé a příjemné skutečnosti. Třeba, dříve nemohla mít vlastní pokoj, teď ano, v blízkosti nového domu je pěkné hřiště, Dům dětí, škola nabízí zajímavé kroužky. Ale spíš nabídnout, nevnucovat, netvářit se zklamaně, když hned na nabídku nezareaguje pozitivně, trpělivost je v tomto případě důležitá. Uznat, že někdy nějakou dobu trvá, než si člověk zvykne na nové věci, i když jsou pozitivní. Horší to bývá, když důvodem stěhování není zlepšení bytové situace. Pak je nalezení zmíněných pozitivních skutečností a možností, které nové bydliště nabízí a dostatek trpělivosti ještě potřebnější.
Pokud jste se rozhodli dceru ponechat v původní škole, myslím, že by bylo dobré, aby mohl někdo jezdit s ní, ale to je opravdu jen můj osobní názor jako matky, ve velkém městě. Ačkoli znám z okolí a své praxe i děti, které dojíždějí od třetí třídy, po Praze MHD, a zvládly to, do jazykovek, ale i děti s LMD, dyslexií, do škol se specializovanými třídami. Na druhou stranu řada rodičů v ZŠ, kam chodí moje dcery, a kam řada dětí kvůli specializaci školy, dojíždí i z jiných pražských obvodů, vozí i velké děti na druhý stupeň autem…
Tohle je velmi individuální, a je třeba své dítě dobře znát, jak reaguje, má-li se samo rozhodovat. Děti s LMD někdy bývají netrpělivé, impulzivní, to může někdy dělat problém při přecházení, zvlášť pokud se spěchá, takže rozhodně by měla mít dcera na cestu dostatek času. Někdy mohou být roztržité, a vzpomene-li si, že něco zapomněla po několika stanicích cesty tramvají, mělo by být asi předem prohovořeno, jak má v takových situacích reagovat, aby v obavě ze zapomenutých pomůcek nedošlo k nějakému zkratovému jednání… Užitečné, pokud by ji nikdo opravdu nemohl doprovázet, je, aspoň trasu několikrát spolu projet, a vybrat zcela konkrétně, kde je nejbezpečnější přecházení, na co má dát pozor…
Hodně pohody
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
