Otázka
Odpověď
Re:Autosedačka
29.3.2000 Mgr. Silvie Nedvědová
Dobrý den,
musím se přiznat, že tady trochu tápu, takže jen co mě napadá, a možná zkuste svou otázku napsat také do nějakého diskuzního klubu.
Návštěvou neurologa určitě nic nezkazíte, poproste o doporučení svého dětského lékaře, ale objednat se můžete i sami.
Možná, že ji něco škrtí nebo ji sedačka nutí k sezení v příliš stejné nehybné poloze, což se jí na židli, kde asi popruhy nejsou, ani u maminky na klíně stát nemůže, tam se může aspoň mírně vrtět a měnit polohu, v případě, že si třeba přesedí nožku (nevím jaký máte druh sedačky). Ale nepíšete, že by při tom "bojování" plakala, takže jednoduše a jednoznačně nepříjemné pocity to asi nejsou.
Je ale taky možné, že testuje pocity při setkání s takovou důslednou hranicí a omezením pohybu. Napětí, uvolnění, nebo "nedrží mě žádná osoba, která by na mě nějak reagovala, a nepustí to a nepustí, i když napnu všechny síly…", děje se to, píšete poslední dva měsíce, takže asi od doby, kdy už je dítě v pohybu jinak dost samostatné a může už si o svém pohybu do značné míry rozhodovat.
Taky by ale mohla nějak reagovat na rychlý pohyb vnějších předmětů, které už teď víc vnímá, než dřív, ale ještě ji dost nezaujme pohled z okna. Asi bych zkusila někdy, třeba protisluneční clonou omezit výhled do strany.
Ale určitě bych řekla, že ať už je to způsobeno čímkoli, bude dobré, když bude vedle ní někdo sedět a bude si s ní povídat a hrát nebo, když nepojedete rychle, bude komentovat, co je venku vidět, případně ji dotekem a vysvětlením jemně usměrní, když začne se sedačkou "bojovat". I když zatím všemu nerozumí, aspoň uvidí, že lidé, ke kterým patří a kteří jí pomáhají se vyznat ve složitostech světa, považují za potřebné, aby pokud je v autě, byla připoutaná, a klidně seděla, a zároveň se k ní stále chovají přátelsky.
Pokud napíšete, jak se to vyvíjí, budu ráda.
Mějte se pěkně
musím se přiznat, že tady trochu tápu, takže jen co mě napadá, a možná zkuste svou otázku napsat také do nějakého diskuzního klubu.
Návštěvou neurologa určitě nic nezkazíte, poproste o doporučení svého dětského lékaře, ale objednat se můžete i sami.
Možná, že ji něco škrtí nebo ji sedačka nutí k sezení v příliš stejné nehybné poloze, což se jí na židli, kde asi popruhy nejsou, ani u maminky na klíně stát nemůže, tam se může aspoň mírně vrtět a měnit polohu, v případě, že si třeba přesedí nožku (nevím jaký máte druh sedačky). Ale nepíšete, že by při tom "bojování" plakala, takže jednoduše a jednoznačně nepříjemné pocity to asi nejsou.
Je ale taky možné, že testuje pocity při setkání s takovou důslednou hranicí a omezením pohybu. Napětí, uvolnění, nebo "nedrží mě žádná osoba, která by na mě nějak reagovala, a nepustí to a nepustí, i když napnu všechny síly…", děje se to, píšete poslední dva měsíce, takže asi od doby, kdy už je dítě v pohybu jinak dost samostatné a může už si o svém pohybu do značné míry rozhodovat.
Taky by ale mohla nějak reagovat na rychlý pohyb vnějších předmětů, které už teď víc vnímá, než dřív, ale ještě ji dost nezaujme pohled z okna. Asi bych zkusila někdy, třeba protisluneční clonou omezit výhled do strany.
Ale určitě bych řekla, že ať už je to způsobeno čímkoli, bude dobré, když bude vedle ní někdo sedět a bude si s ní povídat a hrát nebo, když nepojedete rychle, bude komentovat, co je venku vidět, případně ji dotekem a vysvětlením jemně usměrní, když začne se sedačkou "bojovat". I když zatím všemu nerozumí, aspoň uvidí, že lidé, ke kterým patří a kteří jí pomáhají se vyznat ve složitostech světa, považují za potřebné, aby pokud je v autě, byla připoutaná, a klidně seděla, a zároveň se k ní stále chovají přátelsky.
Pokud napíšete, jak se to vyvíjí, budu ráda.
Mějte se pěkně