Otázka
Odpověď
Stres po příchodu ze školky
30.10.2008 18:37:54 Bára
Vážená paní doktorko,
věřte,že jsem pročetla téměř celý archiv, co se týče problémů nástupu do školky, ale náš případ jsem nenašla. Proto prosím o radu. Syn (3 roky) začal chodit v říjnu do školky, bylo to nečekané, nečekaně se uvolnilo místo, zavolali nám -a chodí tam. Je to těžké tak jako tak, protože syn je "klíšťák", baví se jen s dětmi, které zná. Ale docela to zvládl, dáváme ho od středy do pátku-jen na tři dny, jde tam s pláčem, ale pak už tam nebrečí, potíž je v tom, že když si ho vyzvednu, brečí, že se bojí, že už pro něj nikdy nepřijdu (nikdy jsem ho nikde nenechala), pak přijdeme domů a on brečí, že tam není tatínek, že už ho nikdy neuvidí, a pak brečí kvůli všemu, vím, že je to reakce na školku, ale nevím, co s tím, jestli to období vydržet a nebo to nějak řešit, je to hodně psychicky náročné a nechci, aby se pořád stresoval, pořád si říká takové plány, musí nám to opakovat pořád do kola, my mu to odkýveme, a on to stejně pořád opakuje,např.: nejdřív se napapáme, potom si budeme hrát, potom přijede tatínek- a je schopný nic nedělat a čekat na křesle až ten tatínek opravdu přijede. Také jsme se vrátili asi o dva roky zpět, vždycky nechtěl být u babiček, nemohla jsem ani na krok, nechtěl být ani sám s tátou, potom se vše moc zlepšilo, mohli jsme ho dát k babičce a dědovi i na víkend, s manželem byl bez problémů, ale od té doby co chodí do školky, zase nechce nikde být, dokonce i z návštěv chce domů a já se opět nemůžu hnout na krok. co si o tom myslíte, myslíte, že je to normální reakce (tedy normální asi ne, ale alespoň přiměřená) na chození do školky? Nebo s ním mám navštívit psychologa-ale tuto variantu bych volila až opravdu naposledy.Nechápu, že není rád, že je ze školky doma a nemůže si to užívat. Jinak je syn moc šikovný a hodný. Děkuji moc za radu.
věřte,že jsem pročetla téměř celý archiv, co se týče problémů nástupu do školky, ale náš případ jsem nenašla. Proto prosím o radu. Syn (3 roky) začal chodit v říjnu do školky, bylo to nečekané, nečekaně se uvolnilo místo, zavolali nám -a chodí tam. Je to těžké tak jako tak, protože syn je "klíšťák", baví se jen s dětmi, které zná. Ale docela to zvládl, dáváme ho od středy do pátku-jen na tři dny, jde tam s pláčem, ale pak už tam nebrečí, potíž je v tom, že když si ho vyzvednu, brečí, že se bojí, že už pro něj nikdy nepřijdu (nikdy jsem ho nikde nenechala), pak přijdeme domů a on brečí, že tam není tatínek, že už ho nikdy neuvidí, a pak brečí kvůli všemu, vím, že je to reakce na školku, ale nevím, co s tím, jestli to období vydržet a nebo to nějak řešit, je to hodně psychicky náročné a nechci, aby se pořád stresoval, pořád si říká takové plány, musí nám to opakovat pořád do kola, my mu to odkýveme, a on to stejně pořád opakuje,např.: nejdřív se napapáme, potom si budeme hrát, potom přijede tatínek- a je schopný nic nedělat a čekat na křesle až ten tatínek opravdu přijede. Také jsme se vrátili asi o dva roky zpět, vždycky nechtěl být u babiček, nemohla jsem ani na krok, nechtěl být ani sám s tátou, potom se vše moc zlepšilo, mohli jsme ho dát k babičce a dědovi i na víkend, s manželem byl bez problémů, ale od té doby co chodí do školky, zase nechce nikde být, dokonce i z návštěv chce domů a já se opět nemůžu hnout na krok. co si o tom myslíte, myslíte, že je to normální reakce (tedy normální asi ne, ale alespoň přiměřená) na chození do školky? Nebo s ním mám navštívit psychologa-ale tuto variantu bych volila až opravdu naposledy.Nechápu, že není rád, že je ze školky doma a nemůže si to užívat. Jinak je syn moc šikovný a hodný. Děkuji moc za radu.
V její náručí
