Obtížné vyrovnávání s náhlou změnou

Mám syna Martina, je mu 5 let, od 3 let chodí do školky, rád, od 4,5 roku hraje tenis. Máme ale jeden problém. Jedná se o to, že se syn těžce vyrovnává s náhlou změnou. Např. mají mít ve školce besídku - před ní nám ochotně rád doma odvykládá všechny básničky, pí uč. ho chválí jak všechno umí, v den, kdy je besídka nás s rodinou vesele vítá, skotačí, ale jakmile se seřadí a mají nastoupit do třídy brečí, nebo slzí a utírá si oči, ale úderem první básničky, kterou odříká je to pryč. Nebo když teď začal chodit na tenis. tréninky do haly místo ven, první okamžiky tréninku měl úplně stejnou reakci. Je možná i naší chybou, že vždy synovi říkáme dopředu co a jak bude a pak nějaká náhlá změna ho takhle vykolejí??? Je znamením beran, prý je to u nich jedna z vlastností, ale my bychom to rádi odbourali, trápí nás to za něj. Jen nevíme jak na to a jestli je to vůbec v našich silách. Další příklad: Zapomněla jsem synovi připomenout a připravit, že v určitý den příjde do školky pí logopedka, aby zjistila, jak jsou na tom s řečí a on mi v šatně začal plakat, že tam nepůjde a pod., ale odpoledne suvereně vyprávěl, že mu pí říkala, že ho vůbec nepotřebuje a pod. Můžu se zeptat na názor, co s tím?? Říkat, co ho čeká, nebo neříkat?? Nebo děláme ve výchově nějakou chybu?? Díky za odpoveď!!