Otázka
Odpověď
Nechuť ke škole
25.9.2001 9:02:11 Jitka, syn necelých 7 let
Vážená paní doktorko,
můj syn začal chodit do školy. Už když jsme o ní mluvili, dával jasně najevo, že se tam netěší a chodit tam nechce. Mysleli jsme si, že když neví o co jde, je celkem logické, že se tam netěší. Dokonce jsem si říkala, že by se mu tam mohlo i líbit, protože od toho nic moc neočekává.
Ve škole se mo opravdu celkem líbí, nemá problémy s chováním, baví ho poslouchat paní učitelku a neříká, že tam nechce.
Od počátku máme ale problém s domácími úkoly. Syn pořád ještě nechce pochopit, že úkol se prostě udělat musí. Každý den prožíváme scény, kdy brečí, vzteká se, mlátí do stolu, bije sebe, nadává nám i učitelce že "jsou to naše výmysly, že si učitelka vymýšlí, jsou to nesmysly" apod. Tímto stylem samozřejmě píše úkol i 2 hodiny. Jsem z toho už nešťastná a jenom když pomyslím, že zase budeme muset psát úkol, začne mě bolet žaludek. Mně se ve škole vždycky celkem líbilo a na jeho první třídu jsem se docela těšila. Ale to co Filip dělá, je neuvěřitelné.
Další problém se týká čtení. V jejich třídě začali probírat metodu podle Wágnerové (čtení a psaní nejprve velkých tiskacích písmen a rozkládání a opětovné skládání slov na písmena). Prostě přečtou slovo po písmenech a musí z toho poznat, o jaké slovo se jedná. A to syn naprosto nepochopil a nedokáže to. Složí nejvíce tří písmená slova. Více ne. Aby trochu četl, naučili jsme ho slabikovat. Po slabikách mu to jde. Přemýšlíme, jest-li by pro něho nebyla lepší "klasická" metoda, kterou jsme se učili číst i my. Syn číst nechce a ve škole se stydí, že mu to nejde.
Děkuji za odpověď.
můj syn začal chodit do školy. Už když jsme o ní mluvili, dával jasně najevo, že se tam netěší a chodit tam nechce. Mysleli jsme si, že když neví o co jde, je celkem logické, že se tam netěší. Dokonce jsem si říkala, že by se mu tam mohlo i líbit, protože od toho nic moc neočekává.
Ve škole se mo opravdu celkem líbí, nemá problémy s chováním, baví ho poslouchat paní učitelku a neříká, že tam nechce.
Od počátku máme ale problém s domácími úkoly. Syn pořád ještě nechce pochopit, že úkol se prostě udělat musí. Každý den prožíváme scény, kdy brečí, vzteká se, mlátí do stolu, bije sebe, nadává nám i učitelce že "jsou to naše výmysly, že si učitelka vymýšlí, jsou to nesmysly" apod. Tímto stylem samozřejmě píše úkol i 2 hodiny. Jsem z toho už nešťastná a jenom když pomyslím, že zase budeme muset psát úkol, začne mě bolet žaludek. Mně se ve škole vždycky celkem líbilo a na jeho první třídu jsem se docela těšila. Ale to co Filip dělá, je neuvěřitelné.
Další problém se týká čtení. V jejich třídě začali probírat metodu podle Wágnerové (čtení a psaní nejprve velkých tiskacích písmen a rozkládání a opětovné skládání slov na písmena). Prostě přečtou slovo po písmenech a musí z toho poznat, o jaké slovo se jedná. A to syn naprosto nepochopil a nedokáže to. Složí nejvíce tří písmená slova. Více ne. Aby trochu četl, naučili jsme ho slabikovat. Po slabikách mu to jde. Přemýšlíme, jest-li by pro něho nebyla lepší "klasická" metoda, kterou jsme se učili číst i my. Syn číst nechce a ve škole se stydí, že mu to nejde.
Děkuji za odpověď.
V její náručí
