Vztek, negativismus, agresivita

Můj dotaz se týká mladšího (3-letého) syna. Syn je mírně nedonošený, matka se ho zřekla hned po porodu, první dva měsíce života strávil v KÚ, v 10ti týdnech života jsme ho adoptovali a je u nás v rodině. Je to nádherný okatý andílek, hezky si hraje, udrží pozornost, mluví. Hodně se mazlí, často chce chovat. Stačí ale velmi málo, aby se jeho nálada jako mávnutím proutku zvrtla a začne ječet a vztekat se a není k uklidnění(např. naliju mu z konvičky čaj, začne ječet,že si ho chtěl nalít sám). Brali jsme to jako období vzdoru (záchvaty vzteku měl od 1 roku), ale nyní už bych čekala nějaký vývoj. Dřív křičel a svíjel se na zemi (třeba i několikrát denně), nyní spíš mlátí vzteky věcmi, ožene se i po nás, tluče hlavičkou o zem, buší pěstičkami,říká ošklivé věci (Jdu pryč a už nikdy nepřijdu apod). Nenechá se "přeladit" na jiné téma, neguje všechno co řeknu, trvá mu velmi dlouho, než se uklidní (třeba i půl hodiny scéna). Nyní začal chodit 2Xtýdně do školky, kde je stále jako "andílek". Záchvaty vzteku s agresivitou přicházejí náhle, s banální příčinou, téměř denně. Zajímalo by mě, jak se nejlépe při záchvatu chovat (metoda pevného objetí ho ještě více rozzuří)? Někdy zabírá "jít se vyvztekat" do své postýlky, nejlépe s dudlíčkem (který má už jen na tyto situace),ale co když jsme mimo domov? Lze toto chování ještě omluvit vývojem (jsou mu 3 roky a 3 měsíce) či zažitým traumatem z počátku života, nebo máme navštívit psychologa?