Otázka
Odpověď
Strach ze smrti u 3 letého dítěte
4.1.2009 19:52:47 Vlaďka +Kubíček 3 roky
Dobrý den,
synovi jsou 3 roky a 4 měsíce. Poslední měsíc se mě často ptá, jestli on umře, jestli já umřu, vždy se ptá se slzami v očích,nebo rovnou s pláčem. Říká mi, že nechce umřít a že nechce,abych umřela já...Začíná o tom i několikrát týdně.Moc mě to trápí. Nesetkali jsme se v rodině se žádnou smrtí ani jsme se o takovém tématu před synem nebavili (aspoň co si vzpomínám), možná starší děti ve školce mu něco mohli říct nebo v pohádkách se se smrtí setkal nebo si dal dohromady, že zvířátka umírají, tak umřeme všichni...Nevím, co mu na to mám odpovídat, nechtěla jsme mu lhát, tak jsme mu poprvé řekla, že umřeme za moooc dlouho,ale že naše dušička neumře a ta že bude žít pořád...To jsme možná neměla.. Teď už mu tvrdím, že neumřu:-( ale moc to nepomáhá, následují pak otázky: "Jak to, že neumřeš, lidi přece umírají všichni..." Je mi z toho smutno, nechápu, kde se toto v hlavičce tříletého dítěte vzalo. Nemyslela jsme si ani, že by tak malé dítě bylo schopno takto (jako definitivní konec) chápat smrt. A nejhorší je, že to trápí to malé dítko, že už ve 3 letech žije ve strachu ze smrti... poradíte, jak se zachovat, co mu na to mám odpovídat, jak ho těchto černých myšlenek zbavit? Přijde s těmi otázkami vždy z ničeho nic.. hraje si, je veselý a najednou přijde se slzami v očích a ptá se na tyto věci. Je hodně citlivý, vnímavý, inteligentní, bojácný... co s tím? Jsem docela bezradná. Moc děkuji za odpověď Vlaďka
synovi jsou 3 roky a 4 měsíce. Poslední měsíc se mě často ptá, jestli on umře, jestli já umřu, vždy se ptá se slzami v očích,nebo rovnou s pláčem. Říká mi, že nechce umřít a že nechce,abych umřela já...Začíná o tom i několikrát týdně.Moc mě to trápí. Nesetkali jsme se v rodině se žádnou smrtí ani jsme se o takovém tématu před synem nebavili (aspoň co si vzpomínám), možná starší děti ve školce mu něco mohli říct nebo v pohádkách se se smrtí setkal nebo si dal dohromady, že zvířátka umírají, tak umřeme všichni...Nevím, co mu na to mám odpovídat, nechtěla jsme mu lhát, tak jsme mu poprvé řekla, že umřeme za moooc dlouho,ale že naše dušička neumře a ta že bude žít pořád...To jsme možná neměla.. Teď už mu tvrdím, že neumřu:-( ale moc to nepomáhá, následují pak otázky: "Jak to, že neumřeš, lidi přece umírají všichni..." Je mi z toho smutno, nechápu, kde se toto v hlavičce tříletého dítěte vzalo. Nemyslela jsme si ani, že by tak malé dítě bylo schopno takto (jako definitivní konec) chápat smrt. A nejhorší je, že to trápí to malé dítko, že už ve 3 letech žije ve strachu ze smrti... poradíte, jak se zachovat, co mu na to mám odpovídat, jak ho těchto černých myšlenek zbavit? Přijde s těmi otázkami vždy z ničeho nic.. hraje si, je veselý a najednou přijde se slzami v očích a ptá se na tyto věci. Je hodně citlivý, vnímavý, inteligentní, bojácný... co s tím? Jsem docela bezradná. Moc děkuji za odpověď Vlaďka