Otázka
Odpověď
Dědičné zadrhávání 2,5 letého dítěte
6.1.2009 5:49:30 Zdeňka
Vážená paní doktorko,
mám 2,5letého syna, který začal cca před měsícem zadrhávat. Bohužel jsme s možností, že se u něj tato vada projeví, museli trochu počítat předem, protože zadrhávání se projevuje v rodině jeho táty již 3 generace po sobě, vždy u mužů. Projevy jsou u syna zatím nevyvážené, tj. jsou dny, kdy je vše téměř v pořádku, mluví hezky, má myslím poměrně dobrou slovní zásobu, je bystrý a zvídavý i v řeči. Pak ale přijdou projevy, kdy nemůže vyslovit první písmeno nebo první slabiku, nedokáže říct ani slova jindy velmi běžná a jednoduchá a je vidět, jak je tím zaskočený. Zatím nejsem schopna určit, co tyto výkyvy způsobuje, syn je občas netrpělivý nebo se vzteká, ale v těchhle situacích se to neobjevuje, spíš když je unavený nebo mi chce říct něco, co považuje za mimořádně důležité. Občas ale příčinu nejsem vůbec schopna určit. Já ho v takových chvílích nepřerušuji, nechám ho domluvit, syn má také tendenci volit synonyma, čímž si občas ze situace pomůže sám. Dost mě to ale kvůli němu trápí. Už jsem byla za naší pediatričkou a momentálně sháníme logopeda, který by se synovi věnoval (žijeme ve velkém městě, nějakého bychom tedy měli najít). Chtěla jsem se ale zeptat hlavně na toto: Z dotazů v této poradně na podobné téma jsem vyčetla mj., že se vada může zhoršit nástupem do školky. To je právě problém, který máme před sebou. Jsem teď ve 3. měsíci těhotenství a nevím, co bude pro malého za dané situace větší stres - zda pobyt doma s mámou a miminkem, kdy mu nebude moci být věnována taková pozornost, jako doteď, a dle zkušeností naší pediatričky by se právě tím mohl stav zhoršit. Na druhou stranu mám ale obavy, zda se nezhorší spíše nástupem do školky, kde logicky nebude tolik času se věnovat jenom synovi a kde určitě mezi dětmi občas dochází i ke konfliktním situacím, ve kterých bude syn vystaven většímu stresu. Nemáte prosím zkušenost s tím, zda je lepší v případě takovýchto vad dát dítě do školky dřív, nebo později? A druhý dotaz se týká toho, že nám paní pediatrička (které jinak plně důvěřuji) navrhla, abychom rovnou s logopedem navštívili i psychologa, aby zjistil, jestli malý nemá svou povahovou podstatou sklony k přílišnému vnitřnímu napětí, poradil, jak máme jako rodiče v daných situacích správně reagovat apod. Já bych ale raději s psychologem ještě nespěchala, jednak nevím, zda dědičná podmíněnost této vady není spíš záležitost fyziologická než psychologická (myslím, že rodinné zázemí má syn velmi dobré a láskyplné a 3 jeho přímí předkové jsou povahově navzájem dost rozdílní, všichni žili v úplných harmonických rodinách, a stejně měli vadu všichni), jednak bych radši počkala, co nám řekne logoped. Chtěla bych se proto zeptat, zda současná klinická logopedie přihlíží i k osobnostnímu profilu dítěte a zda by zatím nestačilo navštívit pouze logopeda a vyčkat, co řekne on. Moc děkuji, pokud mi budete moci alespoň na některé otázky odpovědět.
mám 2,5letého syna, který začal cca před měsícem zadrhávat. Bohužel jsme s možností, že se u něj tato vada projeví, museli trochu počítat předem, protože zadrhávání se projevuje v rodině jeho táty již 3 generace po sobě, vždy u mužů. Projevy jsou u syna zatím nevyvážené, tj. jsou dny, kdy je vše téměř v pořádku, mluví hezky, má myslím poměrně dobrou slovní zásobu, je bystrý a zvídavý i v řeči. Pak ale přijdou projevy, kdy nemůže vyslovit první písmeno nebo první slabiku, nedokáže říct ani slova jindy velmi běžná a jednoduchá a je vidět, jak je tím zaskočený. Zatím nejsem schopna určit, co tyto výkyvy způsobuje, syn je občas netrpělivý nebo se vzteká, ale v těchhle situacích se to neobjevuje, spíš když je unavený nebo mi chce říct něco, co považuje za mimořádně důležité. Občas ale příčinu nejsem vůbec schopna určit. Já ho v takových chvílích nepřerušuji, nechám ho domluvit, syn má také tendenci volit synonyma, čímž si občas ze situace pomůže sám. Dost mě to ale kvůli němu trápí. Už jsem byla za naší pediatričkou a momentálně sháníme logopeda, který by se synovi věnoval (žijeme ve velkém městě, nějakého bychom tedy měli najít). Chtěla jsem se ale zeptat hlavně na toto: Z dotazů v této poradně na podobné téma jsem vyčetla mj., že se vada může zhoršit nástupem do školky. To je právě problém, který máme před sebou. Jsem teď ve 3. měsíci těhotenství a nevím, co bude pro malého za dané situace větší stres - zda pobyt doma s mámou a miminkem, kdy mu nebude moci být věnována taková pozornost, jako doteď, a dle zkušeností naší pediatričky by se právě tím mohl stav zhoršit. Na druhou stranu mám ale obavy, zda se nezhorší spíše nástupem do školky, kde logicky nebude tolik času se věnovat jenom synovi a kde určitě mezi dětmi občas dochází i ke konfliktním situacím, ve kterých bude syn vystaven většímu stresu. Nemáte prosím zkušenost s tím, zda je lepší v případě takovýchto vad dát dítě do školky dřív, nebo později? A druhý dotaz se týká toho, že nám paní pediatrička (které jinak plně důvěřuji) navrhla, abychom rovnou s logopedem navštívili i psychologa, aby zjistil, jestli malý nemá svou povahovou podstatou sklony k přílišnému vnitřnímu napětí, poradil, jak máme jako rodiče v daných situacích správně reagovat apod. Já bych ale raději s psychologem ještě nespěchala, jednak nevím, zda dědičná podmíněnost této vady není spíš záležitost fyziologická než psychologická (myslím, že rodinné zázemí má syn velmi dobré a láskyplné a 3 jeho přímí předkové jsou povahově navzájem dost rozdílní, všichni žili v úplných harmonických rodinách, a stejně měli vadu všichni), jednak bych radši počkala, co nám řekne logoped. Chtěla bych se proto zeptat, zda současná klinická logopedie přihlíží i k osobnostnímu profilu dítěte a zda by zatím nestačilo navštívit pouze logopeda a vyčkat, co řekne on. Moc děkuji, pokud mi budete moci alespoň na některé otázky odpovědět.