Agramatismus

Dobrý den paní doktorko,
moc Vás prosím o Váš názor. Mojí dceři je 3,5 roku. Je to moc milá holčička, avšak nemůžu se zbavit dojmu, že je tak trošku "jiná". Spočívá to v její řeči a dále v některých specifických činnostech. Co se týče řeči, její slovní zásoba je, řekla bych, odpovídající věku, ale s využitím je to slabší. Mám pocit, že nevyslovi jedinou větu gramaticky správně (příklad - když chtěla vyjádřit, že jsem odvezla starého nemocného psa na veterinu, kde ho uspali, řekla : Maminka dala Cirunku k doktořích, a teď je umřelá... nebo, napomíná-li kočku, říká - nekoukej (tj. nekousej) mi nožičky, jsi ošklivý kočiček... dnes chtěla vyjádřit, že při pohledu z okna je vidět jen jeden zasněžený kopeče a ostatní jsou už holé, a udělala to takto : venku už je jenom jedno sněžení, nemá žádnou kamarádku...). Často o sobě mluví v mužském rodě (má staršího bratra, je to pochopitelné), vůbec rody jsou zatím velká neznámá, hodně zaměňuje slova s podobným zněním, ale různým významem. Když byla menší, zdvojovala a prohazovala slabiky ve slovech (obvyklá věta Podejememe aupodusem...), což teď už nedělá často,nicméně občas se to ještě povede. Mluví celkem hodně, ale málokdy vyjadřuje přání či myšlenku, většinou jde o prosté komentování viděného. Miluje rytmické říkanky,písničky, sama si je tvoří a celkem úspěšně veršuje - ale gramticky nesprávně (verše typu - tady leží koček, venku padá vloček...). Snažím se jí přimět k vyjadřování vlastních myšlenek, ale málokdy s úspěchem (většinou mlčí, nebo prostě oznámí, že nebude mluvit). Nevím, zda se v tomto věku dá mluvit o nějaké diagnóze nebo zda jde o prosté experimentování s jazykem a mluvou a mou trpělivostí. Ve školce neshledávají nic neobvyklého a možná to tak je, protože nemám žádné srovnání (pravda je, že máme ještě 5ti letého kluka, ale ten se trošku vymyká z měřítek tím opačným směrem, v 3,5 již mluvil v souvětích o abstraktních věcech). Zpět k dceři - i když spolehlivě pozná všechny barvy a krásně maluje i dost složité obrázky, má potíž k viděné barvě vyslovit její jméno, občas si vypomůže opisem (..jako tráva...jako citrón..) nebo mlčí. Plnění některých pokynů je nepřekonatelným problémem (jdi a přines toto - obykle jde, ale za chvilku se vrátí s pláčem, že danou věc nemůže najít, ačkoli leží na viditelném místě, když jí odnaviguji přesněni, má velikou radost z "nálezu", ale přijde mi, že si špatně spojuje slovo a předmět). Obleč si toto - opět, není-li dané oblečení přímo přítomno na hromádce, "nevidí je", dokud jí neřeknu - toto jsou kalhoty, toto tričko, tak si to obleč.... Nevím, zda jde pouze o přirozenou snahu o upoutání pozornosti a její mozek časem dozraje, či zda už máme zvažovat, že jde o nějaké psychické specifikum typu dyslexie či anagramismus.
V kolektivu ve školce je velice oblíbená - doslova si jí všichni předcházejí, k dětem i dospělým je moc milá, soucitná a mazlivá, má smysl pro humor, ale někdy je s ní docela těžká komunikace (pokud chci vědět jádro problému, musím klást sérii otázek, na které jde jednoduše odpovědět ano-ne nebo max. dvěma slovy, jinak se nedozvím, co jí trápí a co pro sebe chce. Což ovšem zvládám pouze já, okolí to těžko chápe a bere to tak, že ji nic netrápí a že nic nechce). Dokáže být velmi vytrvalá, co se týče činností těžkých na soustředění a trpělivost - puzzle, korálky, umí počítat do pěti a zná význam počtu, umí nespočet písniček a básniček, cituje z knížek zpaměti, vymýšlí si s panenkami vlastní příběhy a přehrává je... jen ta realita jí trošku míjí.
Prosím Vás o vyslovení názoru, zda je vhodné ji už teď nechat prohlédnout odborníkem, nebo zda to s mluvením časem dožene. Děkuji, Tereza Křikavová