Fobie z větru

Vážená paní magistro, dcera bude mít v dubnu tři roky. Asi před měsícem se začala bát větru. Tato její obava ovšem postupně narůstá. Už jsme se dostali tak daleko, že není ochotna vyjít ven, a to i když nefouká. Naše procházky vypadají tak, že se mě křečovitě drží a hystericky křičí na celé kolo. Už při oblékání začíná plakat, je úzkostná, bolí ji bříško, potí se jí ruce.
Pokoušeli jsme se zjistit, co takový strach mohlo vyvolat. Nevím, zda to s jejím strachem může mít souvislost, ale v říjnu a listopadu byla třikrát hospitalizována v nemocnici, z toho tři dny byla sama na JIPce. Dohromady byla v nemocnici cca. 3 týdny.
Kontaktovala jsem psychologa v místě bydliště, který mi doporučil abychom ven chodili a pokaždé jsem ji za vycházku odměnila. S dcerou pan magistr nemluvil, pouze jsem mu popsala situaci. Další návštěvu máme dohodnutou až za 6 týdnu. Jsem si vědoma, že je to určitě běh na dlouhou trať, ale mám obavu z toho, že strach se opravdu ještě víc prohlubuje, a to v dubnu má nastoupit do MŠ.Snažili jsme se jí vše kolem větru vysvětlit, ubezpečit ji, že kdykoliv jdeme ven, jsem tam s ní, že je se mnou v bezpečí, že se nemusí ničeho bát. Nic však nepomáhá. Poraďte mi prosím, můžu pro dceru udělat ještě něco jiného abych jí pomohla?