Otázka
Odpověď
Spaní před ložnicí na kachličkách
23.2.2009 8:31:06 Veronika N.,Lukášek 2 roky
dobrý den,
na podzim jsme se stěhovali do vlastního domečku. Syn měl v té době 21 měsíců. Manžel naznal, že už je dost starý na to, aby spával sám v jeho pokojíčku. Koupili jsme mu velkou postel, na kterou si zvyknul velmi rychle a bez problémů. Ty nastaly koncem listopadu kdy za námi začal Lukášek v noci chodit do ložnice. Několikrát jsme mu řekli, že má svou postýlku, ale 2 dny po sobě jsme ho teda vzali k sobě. 3. noc ho manžel 2x po hodině odvedl do pokojíčku. Malý se rozplakal a v průběhu noci přišel ještě 2x zaplakal nám před ložnicí a odešel spát do pokojíčku. Od té doby se bojí v noci přijít k posteli tak si donese polštář, duchnu a ovečku (nejoblíbenější hračka) a ustele si před ložnicí na kachličkách. Tohle se děje 5-6 dní v týdnu. Ložnice sousedí s dětským pokojíčkem, ale dveře jsou od sebe dost daleko. Malý musí projít obyvákem přes jídelnu až do haly, u které se nachází dveře do ložnice. Mám z toho dojem, že se bojí v pokojíčku být sám, nebo se mu zdají špatné sny nebo mu chybí pocit bezpečí. Říkáme mu, že nemá spávat na zemi před ložnicí a raději ať přijde za námi. Nevíme jak v něm toto zlomit. Už jsem mu mnohokrát říkala, že nemusí mít strach, že ho máme moc rádi a pokud se mu bude něco špatného zdát nebo bude mít v noci žízeň či hlad tak ať přijde, ale nikam to nevede. Můžete mi prosím poradit jak máme jednat a zároveň sdělit i Váš názor zda-li se naše dítě opravdu necítí v bezpečí? Máme mu dát postel k nám do ložnice a nebo jej máme nechat v pokojíčku? Večer před spaním mu pravidelně čtu pohádky na dobrou noc, ale on mi neustále říká "hají, hají" a nechce, abych odešla. Kamarádky i moje máma mi říkají, že jsme ho dali příliš brzy do jiného pokoje (hned tu 1. noc co jsme se nastěhovali) a zvlášť když jsou dveře tak daleko od sebe. manžel i jeho rodiče zase tvrdí, že už je dost velký na to, aby spával sám. Děkuji za Váš názor i radu jak tento velký problém vyřešit.
S pozdravem Veronika a Lukášek (čerstvě 2 roky).
na podzim jsme se stěhovali do vlastního domečku. Syn měl v té době 21 měsíců. Manžel naznal, že už je dost starý na to, aby spával sám v jeho pokojíčku. Koupili jsme mu velkou postel, na kterou si zvyknul velmi rychle a bez problémů. Ty nastaly koncem listopadu kdy za námi začal Lukášek v noci chodit do ložnice. Několikrát jsme mu řekli, že má svou postýlku, ale 2 dny po sobě jsme ho teda vzali k sobě. 3. noc ho manžel 2x po hodině odvedl do pokojíčku. Malý se rozplakal a v průběhu noci přišel ještě 2x zaplakal nám před ložnicí a odešel spát do pokojíčku. Od té doby se bojí v noci přijít k posteli tak si donese polštář, duchnu a ovečku (nejoblíbenější hračka) a ustele si před ložnicí na kachličkách. Tohle se děje 5-6 dní v týdnu. Ložnice sousedí s dětským pokojíčkem, ale dveře jsou od sebe dost daleko. Malý musí projít obyvákem přes jídelnu až do haly, u které se nachází dveře do ložnice. Mám z toho dojem, že se bojí v pokojíčku být sám, nebo se mu zdají špatné sny nebo mu chybí pocit bezpečí. Říkáme mu, že nemá spávat na zemi před ložnicí a raději ať přijde za námi. Nevíme jak v něm toto zlomit. Už jsem mu mnohokrát říkala, že nemusí mít strach, že ho máme moc rádi a pokud se mu bude něco špatného zdát nebo bude mít v noci žízeň či hlad tak ať přijde, ale nikam to nevede. Můžete mi prosím poradit jak máme jednat a zároveň sdělit i Váš názor zda-li se naše dítě opravdu necítí v bezpečí? Máme mu dát postel k nám do ložnice a nebo jej máme nechat v pokojíčku? Večer před spaním mu pravidelně čtu pohádky na dobrou noc, ale on mi neustále říká "hají, hají" a nechce, abych odešla. Kamarádky i moje máma mi říkají, že jsme ho dali příliš brzy do jiného pokoje (hned tu 1. noc co jsme se nastěhovali) a zvlášť když jsou dveře tak daleko od sebe. manžel i jeho rodiče zase tvrdí, že už je dost velký na to, aby spával sám. Děkuji za Váš názor i radu jak tento velký problém vyřešit.
S pozdravem Veronika a Lukášek (čerstvě 2 roky).