Otázka
Odpověď
Re:Marné snažení a psychika
17.10.2001 Lenka Šimková
Milá paní Jano,
pokud jde o to, že se Vám problém s otěhotněním nedaří „zaplašit“, je zcela přirozené. Jakmile si řeknete, že na něco nesmíte myslet, těžko takové předsevzetí dodržíte. Možná jde spíše o to, co s takovými myšlenkami uděláte, jak jinak se k obavám postavit. Asi jde spíše o to, aby nepříjemné pocity co nejdříve odezněly a mohla jste se věnovat něčemu jinému. Abyste jim dávala co nejméně prostoru. Jak na to? Klíčová je asi důvěra vůči vašemu lékaři (jde o to, abyste vydržela snést dobu nejistoty) a vzájemná podpora s manželem (jistota, že jste pro něj důležitá jako žena i v těchto obtížných chvílích). Pomoci může samozřejmě i podpora přátel a rodiny.
Určitě jste udělali dobře, když alespoň před nejbližšími příbuznými netajíte, že máte nějaké zdravotní potíže s otěhotněním, příbuzní většinou umějí podpořit, funguje něco jako ženská solidarita např. mezi tchýní a snachou apod. Pokud jde o vzdálenější příbuzné ( ti bývají někdy zvědaví až až), je na Vašem zvážení, zda se budete vymlouvat, nebo řeknete i jim, jak to vlastně je. Jde o to, abyste se mohla cítit lépe (nelhat a přitom říci jen tolik, kolik chcete). Umět říci:máme nějaké potíže, něco s tím děláme, ale nezlobte se, radši bychom mluvili o něčem jiném – a odolat přílišné zvědavosti. V tomhle je to někdy s příbuznými těžší něž se známými či kolegy…Navíc někdy mají lidé tendenci okamžitě začít radit, co byste měli dělat – a Vy jste se třeba chtěli jen svěřit, vypovídat se. Asi by bylo dobré, kdybyste se o tom předem dohodla s manželem – jak a co zveřejníte, kam až ty zvědavé pustíte, jaké vysvětlení pro ně připravíte - aby to nakonec pro Vás nebyl větší problém než dosud.
Pokud byste cokoli potřebovala, můžete se kdykoli opět na mne obrátit,
zdraví
Lenka Šimková
(info též na www.isz.cz/ratolest)
pokud jde o to, že se Vám problém s otěhotněním nedaří „zaplašit“, je zcela přirozené. Jakmile si řeknete, že na něco nesmíte myslet, těžko takové předsevzetí dodržíte. Možná jde spíše o to, co s takovými myšlenkami uděláte, jak jinak se k obavám postavit. Asi jde spíše o to, aby nepříjemné pocity co nejdříve odezněly a mohla jste se věnovat něčemu jinému. Abyste jim dávala co nejméně prostoru. Jak na to? Klíčová je asi důvěra vůči vašemu lékaři (jde o to, abyste vydržela snést dobu nejistoty) a vzájemná podpora s manželem (jistota, že jste pro něj důležitá jako žena i v těchto obtížných chvílích). Pomoci může samozřejmě i podpora přátel a rodiny.
Určitě jste udělali dobře, když alespoň před nejbližšími příbuznými netajíte, že máte nějaké zdravotní potíže s otěhotněním, příbuzní většinou umějí podpořit, funguje něco jako ženská solidarita např. mezi tchýní a snachou apod. Pokud jde o vzdálenější příbuzné ( ti bývají někdy zvědaví až až), je na Vašem zvážení, zda se budete vymlouvat, nebo řeknete i jim, jak to vlastně je. Jde o to, abyste se mohla cítit lépe (nelhat a přitom říci jen tolik, kolik chcete). Umět říci:máme nějaké potíže, něco s tím děláme, ale nezlobte se, radši bychom mluvili o něčem jiném – a odolat přílišné zvědavosti. V tomhle je to někdy s příbuznými těžší něž se známými či kolegy…Navíc někdy mají lidé tendenci okamžitě začít radit, co byste měli dělat – a Vy jste se třeba chtěli jen svěřit, vypovídat se. Asi by bylo dobré, kdybyste se o tom předem dohodla s manželem – jak a co zveřejníte, kam až ty zvědavé pustíte, jaké vysvětlení pro ně připravíte - aby to nakonec pro Vás nebyl větší problém než dosud.
Pokud byste cokoli potřebovala, můžete se kdykoli opět na mne obrátit,
zdraví
Lenka Šimková
(info též na www.isz.cz/ratolest)
V její náručí
