Re: Vliv kamarádů

Dobrý den, Marie,
podle Vašeho popisu mám pocit, že máte se synem opravdu dobrý vztah, a on se doma cítí dobře. Máte jeho důvěru, dokonce s Vámi mluví i o tom kouření. Má tátu, který si pro něho udělá čas, spoustu zájmů…
Řada jeho kamarádů nebo spolužáků asi takové zázemí nemá.
Čas se zastavit nedá, a dospívání je složitá doba hledání vlastní cesty, odpoutávání se od rodiny. Mladý člověk si více všímá, jak je to v jiných rodinách, prostředích… jiné, a řada z těch věcí, které nezná z domova ho může zaujmout, připadat mu zajímavých, může chtít něco takového vyzkoušet, a porovnává to s tím, co zažil…
Objevuje se negace a prověřování hodnot, které dětem předává rodina, doprovázené konflikty, snahou o posouvání hranic, dítě si přeje o sobě rozhodovat, nechce, aby za ně rozhodovali rodiče…. Jeho názory mohou být velmi absolutisticky formulované – a za měsíc je to už o něčem jiném…
Rodiče se mohou cítit zmateni, zraněni a dotčeni změnou chování dítěte vůči nim.
Pokud ale byly hodnoty, které rodina dítěti předala, dobře použitelné pro život, je pravděpodobné, že mimo rodičovský obzor budou dítěti stále oporou, a po období negace a experimentů se k nim dítě, nebo už mladý dospělý, zase vrátí.
Zdá se mi důležité vědět, že to uvolňování z původní rodiny, a hledání sebe sama, spojené někdy bohužel i s experimenty, z nichž nám rodičům šedivějí vlasy, je vlastně úkolem tohoto vývojového stádia.
Mladý člověk by měl dospět k tomu, aby byl schopen existovat samostatně a nezávisle na původní rodině. Zvládnutí tohoto stádia je nelehkým úkolem pro něho i pro rodiče. Někdy, čím víc na původní rodině lpí, tím větší sílu potřebuje vyvinout, aby se mohl uvolnit. Může mít pocity viny, že svou snahou o osamostatnění působí blízkým lidem trápení…
Určitým procesem dozrávání by tedy měli projít i rodiče, chtějí-li se svým dítětem a jeho vývojem „držet krok“. Někdy pomůže, vzpomenout si na vlastní dospívání, tehdejší přání, trápení… a porovnat to se současným viděním situace.
Přes to, že se ale dospívající potřebují uvolnit, neměli by být “vystrčeni“, ani náhle vypuštěni do bezbřehého prostoru…
Takže, o hranicích vyjednávat, uznat hlasovací právo mladého člověka, i jeho právo na vlastní názor, snažit se jeho názor nebagatelizovat, nezesměšňovat, ale konečné rozhodnutí o hranicích, pravidlech vyhradit rodičovskému rozhodnutí. Vy máte zodpovědnost. A Vy učíte svého syna zodpovědnosti, abyste, až bude doopravdy dospělý, mohli věřit, že bude schopen se postarat sám o sebe.
Věnujete mu čas, zájem, asi cítí, že je pro Vás důležitý, to je dobrá základna pro to, aby měl vytvořenou přirozenou vlastní sebeúctu a sebedůvěru, a aby nepotřeboval tak moc ten souhlas a obdiv vrstevníků nebo aby ho moc netrápilo, že dělá věci trochu jinak.
Mluví syn o tom že je to pro něj těžké? Ta situace s volným odpoledním časem? Nebo si to spíš domýšlíte?
Šel by rád s klukama do „mekáče“? Nebo spíš inklinuje k tomu, že pojede domů, kde ho to baví, a nemá tedy potřebu vysedávat v mekáči, a jen ho mrzí, že se mu kluci posmívají...?
Na čí stranu se staví – kluci jsou otravní, že se mu posmívají a mrzí ho to, nebo je kritický spíš k tomu, že Vy ho nechcete pustit?
Tohle jsem z Vašeho dopisu přesně nepochopila, a to , jak ty situace různě vyznívají by zřejmě také svědčilo o různých věcech nebo vyžadovalo odlišné přístupy.
Vzhledem k tomu, že zvládne samostatně ježdění do školy, asi byste se nemusela obávat, kdyby strávil odpoledne s klukama, kdyby po tom toužil. Zrovna tak, v případě, že se mu do toho samotnému třeba ani nechce, může argumentovat tím, že ho víc baví jít ven se psem nebo jezdit na kole, než někde posedět a pak chodit po ulicích, může říci, že venku, kde bydlíte, se cítí líp, a třeba pozvat kluky k Vám, pokud s tím budete souhlasit… Kluci, kteří bydlí v centru, a mají zaměstnané rodiče prostě tráví čas jak můžou, jak okolo sebe vidí nemusí to být "zlí" kluci, někdy pomůže ty děti opravdu poznat...
Nevím, jestli jsem dokázala vystihnout o čem přesně Váš dopis byl, takže přeju hodně tvořivosti a trpělivosti, a kdyžtak se ještě ozvěte.
Mgr. Silvie Nedvědová