Re:Dyslektická třída

Dobrý den Aleno,
dyslektická třída by se opravdu měla zřizovat na pomoc dětem s poruchami učení. Tyto děti však musí zvládnout stejnou látku, jak každé jiné dítě na ZŠ, protože ale, i při dobré inteligenci, je pro ně osvojování učiva ztíženo, měly by být při výuce používány výukové metody vhodné pro tyto děti, a aby se mohla paní učitelka dětem věnovat individuálně, má třída méně dětí.
Záleží ale na vedení školy, jakou péči věnuje výběru vhodné učitelky. Ideální by bylo, aby paní učitelka měla o práci s dětmi s poruchou učení zájem, aby to byl člověk, pro kterého je profesní výzvou, těmto dětem umožnit vzdělání v míře odpovídající jejich inteligenci a dalším schopnostem a aby měla potřebné vědomosti k tomu, aby se mohla těmto dětem věnovat, které může získat buď samostudiem nebo v některém z řady kurzů, nabízených našimi odborníky na tuto problematiku. Na tomto místě také může učit speciální pedagog.
Pro podrobnější informaci uvádím výtah z „pokynu MŠMT“, který se týká péče o děti s SPU, celý je uveden na hlavní straně Rodiny v rubrice „Školáci“:
"Zjišťování vědomostí a dovedností žáka
Pro zjišťování úrovně žákových vědomostí a dovedností volí učitel takové formy a druhy zkoušení, které odpovídají schopnostem žáka a na něž nemá porucha negativní vliv. Kontrolní práce a diktáty píší tito žáci po předchozí přípravě. Pokud je to nutné, nebude dítě s vývojovou poruchou vystavováno úkolům, v nichž vzhledem k poruše nemůže přiměřeně pracovat a podávat výkony odpovídající jeho předpokladů. Jde např. o hlasité čtení před celou třídou nebo přemíru psaní (přepisování) u dysgrafiků. Jindy můžeme posuzovat výkon, který dítě podalo v daném časovém limitu, a to co nestačilo, nehodnotíme – např. v diktátu nebo pětiminutovce u dyspraktického dysgrafika (kombinace poruchy psaní s poruchou ve vývoji motoriky).

U žáků a s vývojovou poruchou je žádoucí klást důraz na ten druh projevu (písemný nebo ústní), ve kterém má předpoklady podávat lepší výkony. Za obecně platnou je třeba pokládat zásadu, že při klasifikaci nevycházíme z prostého počtu chyb, ale z počtu jevů, které žák zvládl. V některých případech nás nesmí mýlit zjištění, že žák sice určitou dovednost zvládl (např. analýzu slov), ale přesto při zkoušce selhává. Každá zkouška totiž představuje komplexní situaci, při které se vždy uplatňují obavy, strach, vyšší tempo, nutnost soustředit se na větší počet jevů – např. kvalitu písma, aplikace pravidel, nepříznivě působí minulé selhání, obava z trestu apod.

Hodnocení a klasifikace žáků s vývojovou poruchou učení
Klasifikace jako jedna z forem hodnocení, která převádí hodnocení na kvantifikující stupeň, umožňuje snadnější srovnání výkonů. Vyžaduje se, aby i klasifikace byla provázena hodnocením, tj. vyjádřením pozitivních stránek výkonu, objasněním podstaty neúspěchu, návodem, jak mezery a nedostatky překonávat, jak dále prohlubovat úspěšnost apod. Jestliže v některých případech nebude žák klasifikován, neznamená to, že by mělo být současně omezeno jeho hodnocení. Zejména u těchto žáků, kteří nejsou klasifikováni, je na místě hodnotit co nejčastěji a mít na zřeteli motivační a diagnostickou funkci hodnocení i jeho funkci regulativní.
Děti, u kterých je diagnostikována dyslexie nebo dysortografie, mohou být se souhlasem rodičů během celého jejich vzdělávání (nejen na základní škole), hodnoceny z mateřského jazyka a z jiných jazyků slovně (a to jak v průběhu školního roku, tak na pololetním a závěrečném vysvědčení). Mohou být osvobozeny od přijímacích zkoušek na střední školy z mateřského jazyka a dalších jazyků, přičemž se budou vzhledem k dalším uchazečům posuzovat, jakoby tuto zkoušku úspěšně složily.
…lze u dětí se specifickými poruchami učení hodnotit dítě slovně (průběžně i na vysvědčení) po dohodě s rodiči a odborníkem prakticky ve všech předmětech, do nichž se porucha promítá. Užití tohoto postupu závisí na konkrétním dítěti i na metodách, užívaných při výuce, které mohou některé dítě znevýhodňovat. Jakmile žák překoná nejvýraznější obtíže, je vhodné postupně přecházet k běžné klasifikaci.
Za určitých okolností může být pro dítě výhodnější klasifikace známkou s tím, že se specifická porucha dítěte vezme v úvahu a odrazí se v mírnější známce (což může znamenat jak např. o jeden stupeň, tak i o několik stupňů).
Při uplatňování všech těchto možností je třeba postupovat velmi individuálně, s využitím všech dostupných informací, zejména informací z odborných vyšetření a ve spolupráci s rodiči. Základním principem je prospěch dítěte, podpoření jeho možnosti být úspěšný jako jedné z podstatných podmínek pro zdravý rozvoj osobnosti.

Individuální studijní plán
Je v kompetenci ředitele školy, aby pro dítě se specifickými poruchami učení byl vypracován pro kterýkoliv předmět příslušnými vyučujícími individuální výukový plán, který se může radikálně lišit od výuky v daném postupném ročníku, přitom však bude poskytovat dítěti v příslušných předmětech ucelené a dítětem zvládnutelné základy. Individuální plány mají charakter smlouvy mezi vedením školy, vyučujícím(i) a rodiči dítěte, vypracovávají se krátce a rámcově v písemné formě. Výsledky se hodnotí slovně. Tento postup lze uplatnit na základní i na střední škole.
Ve výjimečných případech nezbytného opakování ročníku umožní individuální učební plán využívat učiva již osvojeného žákem jako základu, který je dále rozvíjen a doplňován.
Je nezbytné, aby všechna navrhovaná pedagogická opatření byla projednána s rodiči žáka a jejich souhlasný či nesouhlasný názor byl respektován.
Veškerá rozhodnutí musí být vedena nejlepším zájmem dítěte s vědomím, že úspěšnost je podmínkou zdravého vývoje osobnosti. V hodnocení je nutné změnit přístup vyučujícího tak, aby se zaměřil na pozitivní krok žáka a tím na podporu jeho poznávací motivace k učení namísto jednostranného zdůrazňování chyb. Z toho vyplývá, že nejvýznamnější tendencí v pojetí vzdělávání z hlediska transformace školství je změna strategie učení a pojetí žáka ve vyučovacím procesu."


Při snaze o řešení situace by Vám mohla pomoci poradna, kde bylo dítě vyšetřeno, svěříte-li se jim se svými postřehy, mohou situaci ve škole ovlivnit, je častá praxe, že pracovníci poradny do škol docházejí a situaci ve školách znají.
Nebo zkuste promluvit s paní učitelkou, případně se jí zeptat, zda postupuje podle příslušného pokynu MŠMT, případně s ředitelstvím školy.
Bohužel, v některých školách jsou specializované třídy zřizovány spíše proto, aby byly děti s SPU někam „uklizeny“, a v ostatních třídách nebrzdily výuku. Zjistíte-li, že vedení Vaší školy zastává právě tento názor, buď se pokusíte situaci změnit, možná by stálo za to zkontaktovat i ostatní rodiče dětí ze třídy, sama ale posuďte, zda se Vám do něčeho takového chce jít, nebo zkuste, po konzultaci s poradnou, případně předběžném zjištění situace, aby se neopakovalo něco podobného, syna dát do jiné školy, třídy…
Přeju hodně úspěchů.
Pokud by Vás zajímaly tituly knih, kde najdete podrobnější informace o metodách výuky těchto dětí, podívejte se do starších odpovědí nebo ještě napište, případně napište, jak to pokračuje...
Mgr. Silvie Nedvědová