Neshody s partnerem, jsem ta špatná?

Začnu od začátku. Možná bude můj dotaz hodně obsáhlý, takže se omlouvám. A taky se omlouvám za to, že tento dotaz nebude mít hlavu a patu. Jsem nějak zmatená a moje myšlenky plynou rychlostí blesku.

Je mi 19 let a partnerů jsem měla opravdu hodně. Jedna ruka mi na spočítání nestačí. Ovšem tři ruky k tomu naštěstí zatím nepotřebuji.

Mému příteli je 24 let. Budeme spolu 8 měsíců. Seznámili jsme se přes internet. Už na začátku vztahu jsem věděla, že jeho otec je alkoholik a nechce si nechat pomoct. Nyní už se to neřeší a máma si dá skleničku taky. S otcem si můj partner umí vynadat hodně škaredě, byla u nich doma i policie.

Spolu jsme začali chodit v září a v lednu jsme spolu už bydleli. Přistěhoval se ke mě hlavně z důvodu, aby nemusel dojíždět do práce (odešel z bývalé práce a našel si novou, kde bydlím já) a potom taky proto, že jsem chtěla, abychom byly spolu. Bydlíme tedy v 1kk.

Ze začátku bylo vše v pořádku. Já příteli řekla, že mám problémy se sebeubližováním a on to bral docela dobře. Vztah byl v pořádku, občas jsme se chytli kvůli nějaké hlouposti, ale vše bylo ok.
Budeme spolu 8 měsíců a můj přítel si už 3x balil věci, protože jsem řekla, že se teda můžeme rozejít.

Já jsem pořádná, spolehlivá, přecitlivělá, výbušná, lehce se zamiluji. Můj přítel je nepořádný, nespolehlivý, přecitlivělost by se mu hodila, protože absolutně nedává city najevo, výbušný není, protože se umí dobře ovládat.
Nedokáže pochopit, že vidím chyby doopravdy ve všem. Ve vztahu jsem nespokojená a jak řekla jedna moje kamarádka. Když byl rozchod v návrhu, stejně k němu dojde. Mě se zdá, že bohužel měla pravdu. Poslední dobou už rezignuji a nebo ležím v posteli a brečím.
Nevím už co mám dělat. Letos maturuji a když přijdu domů, první co udělám je, že uklidím rozházené ponožky, kalhoty, trika, mikiny, zavřu gel na vlasy, uložím ho, vyčistím sporák, který je nehorázně zapaplaný od vaření mého přítele, vyluxuji a podobně. Samozřejmě že to vše nedělám denně, ale každou věc aspoň 2x týden udělám.
Můj přítel dojde domů, vysleče se, nechá vše tak, jak to shodil a nachystá si jídlo, které po sobě neuklidí, lehne do postele, nebo jde k PC, do posilovny a podobně.
Napíšu vám pár příkladů naší hádky.
Jeden týden jsem chtěla půjčit jeho auto. Potřebovala jsem zajet na nákup. On sice řekl, že zajede jak budu ve škole, ale já si stála za svým, protože jsem věděla, že by nechal zbytečně moc peněz v obchodě. Řekl mi, že auto mi nepůjčí, protože mu blbne baterie a nemá moc benzínu. Já se teda táhla se dvěma taškama a jedním batohem do kopce a 4 pater. Na druhý den můj miláček sedl do auta a jel kopupit chleba do obchodu, kam bych došla já během 20 minut. Když jsem se ptala, proč nejel trolejbusem, řekl, že to bylo rychlejší atd... . Ještě ten den půjčil své sestře auto. Ona jela domů. Když jsem se zeptala, proč jí auto půjčil, proč ji nenechal jet busem, řekl, že by jí mohl jejich táta. V duchu jsem si pomyslela, že těžko. Proč? Nalitý do auta těžko sedne, ovšem o papíry už přišel, tak třeba měl pravdu. Druhý den jsem chtěla půjčit auto do divadla. Jeli jsme se třídou a já potřebovala být brzo doma. Řekl mi že ne, ale během půl hodiny došla jeho sestra a vzala si auto. Když jsem se zeptala, kdo by jí pomohl teď, řekl, že to nedomyslel. Pak jsme se pohádali a rozešli. Ještě ten den u mě zase spal.
Další příklad je včerejší. Došla jsem domů, všude sprominutím bordel. Začala jsem uklízet. Luxovat. Přítel došel z práce, kde má oběd a začal si chystat jídlo. Vypla jsem mu sporák a řekla, ať první utře nádobí. Vaří stylem takovým, že nechá vše tak jak je a až mu to uteče a vše pocáká, pak se tomu věnuje, ale bordel kolem nechá. Tak jsem mu radikálně vypla sporák, dala utěrku a jak malému dítěti vysvětlila co kam patří. Stěžuje si, že v tak malém prostoru je toho hodně. Má pravdu, to jsem si uvědomila, ale jeho nápad byl, že si vyměníme role. Souhlasila jsem. Vyslékla jsem se, hodila oblečení všude možně a sedla k pc. On začal uklízet poličky a nadávat, kolik zbytečností máme. Pak chtěl oloupat brambory, já mu odpověděla jeho stylem: za chvíli. Po chvíli jsme se začali hádat. Dopadlo to tak, že jsem zoufalá, nevím co dělat a jsem pořezaná.
Další příklad je: Byly jsme s jeho ségrou venku, můj pro nás dojel a jeli jsme k nám na byt. Ti dva se "hádali". Já říkám hádka všemu, jelikož jsem děsně... já nevím co jsem. Asi blbá. Začala jsem na ně řvát a vystoupila z auta a odešla.
Když jsem se vrátila zpět na byt, omluvila sem se jeho sestře asi 3x. Ani jednou mi na to neodpověděla. Svému jsem se omluvila taky, ale mu to nestačilo. Místo mé omluvi za řev, chtěl slyšet omluvu za bouchnutí dveřmi od auta.

Jsem bezradná a šílená. Jednou mi řekl do očí, že jsem tlustá, že mu to vadí, pak o týden později řekl, že se mu to líbí. Pak psal své bývalé, že neumím vařit, proto vaří on. Zjistila jsem taky, že miluje slečny, které jsou vyloženě jako anorektičky. Ale já, jelikož mám prsa č. 4 a jsem po mamce prdelatá a boky mám taky, nepředpokládám, že někdy budu mít míry 90-60-90 či dokonce míň.

PORAĎTE MI!!! Mám vztah ukončit? Nebo co mám dělat!? Miluji ho! Nechci zůstat sama! Vím ale, že ho nezměním. On, když uklidí, umí se tím chválit hodiny, ale mě nepoví nic, když uklizím denodenně.
Miluji ho a dalšího partnera nechci. Nebaví mě ta samota, to hledání. Chci od partnera pochopení, lásku, cit.
Na začátku vztahu jsem ho podvedla. Líbala jsem se s jiným, on to ale přešel, za což jsem velice vděčná. Přijde mi proto jako blbost se rozejít kvůli hádkám, které tu píšu.

Jsem pořádná. Potřebuji mít byt bez prachu, potřebuji mít v koupelně pořádek, v poličkách taky, ve skříních též. Mu je to ale jedno. Říká, že je rád, že ho to učím, ale najevo to teda dávat neumí.

Neudělala jsem scio testy na vysokou, zase jsem se pořezala, za pár týdnů mě čeká maturita a práci zatím žádnou nemám. Chtěla jsem se odvázat tím, že bych šla tuto sobotu na koně. Miluji koně a děti. Na tábory teď nemůžu, tak aspoň jednodenní výlet. Kamarádka to zrušila!
Můj se dostal bez přijímaček na školu, chce jít na policii, psychotesty udělal a teď čeká na fyzické. V práci má zase o něco vyšší plat. Sice ho to tam nebaví, ale uživí se.

Mám pocit, že vše se mi ... sprominutím sere. Mám pocit, že vše, co udělám, je špatně, vše co udělám, tak za to můžu já. Už doopravdy nevím, jestli jsem já ta kráva, nebo jestli je chyba doopravdy na obou stranách. Začínám mít chuť vše hodit za hlavu a vrátit se do života, kdy mě drželi nad vodou žiletky.

Poraďte, prosím!

Máma na to má názor takový a takový, protože jsem její dcera, holky zase protože sem jejich kámoška. Vy mě neznáte.

Ps: Spali jsme spolu asi po měsíci. Prý je vysexovaný a nebaví ho to. Když jsem se jednou ptala, jestli se mu to nelíbí protože vypadám jak vypadám... první se dlouze zamyslel, pak řekl, že asi jo a a pak teprve řekl, že to tak není... .