Pláče v kočárku a autosedačce

Dobrý den,
chtěla bych poprosit o radu. Mám pocit že máme od začátku velmi citlivé miminko. Na druhé straně si o své potřeby umí často a opravdu velmi hlasitě říct. Pokud nepřijdeme na to, co zrovna potřebuje do pár sekund většinou nastoupí vztekání a takový ten pláč kdy zrudne a chvilkama přestává dýchat. Protože mě její pláč nedělá vůbec dobře snažím se jí veškeré problematické situace (oblékání, koupání, větší ruch, když ji chová někdo jiný než rodiče, křik jiných dětí, pobyt v kočárku a autosedačce) snížit na minimum a dávat jí pocit bezpečí a toho že ji máme moc rádi (často ji hladím, zpívám, pusinkuju, chovám, povídám si s ní ...). Musím říct že od konce 3. měsíce se začala malinko lepšit v tom smyslu, že když jsme doma sami, je klid a já si s ní celý den hraju je to v podstatě už chvílemi i pohodové miminko. Když ale chceme jít ven, nebo někam jet nastává nepředstavitelný stres pro všechny zůčastěné. Po položení do kočárku či do autosedačky srdceryvně pláče (nebo spíš řve - jako kdyby jí někdo strašlivě ubližoval a tečou jí slzičky jak hrachy), a to i když jsem s ní, držím ji za ručičky a povídám nebo zpívám. Jakmile ji vezmu do náručí hned přestane. Řešila jsem to doposud tak, že jsme na vycházky chodily v babyvaku nebo šátku, tam se jí líbilo, ale teď jak už je větší tak už ani tam nechce být. Chce se jen chovat a to v takové poloze aby měla rozhled (na tygříka apod. vůbec ne v klubíčku na zádech). Pokud tedy chceme jít ven bez pláče musíme jen v náručí a to vydržím jen chvíli, pak už mám křeče v rukách. Navíc to jde jen při velmi příhodném počasí, když třeba jen trochu fouká vítr, taky pláče. V autě prostě pláče dokud se neunaví a to mě opravdu vadí, takže jezdíme jen když opravdu musíme (např. do nemocnice). Ale i tak je to pro mě i pro manžela a velmi náročné a stresující. Chtěla bych se tedy zeptat co dělat a zda můžeme časem očekávat zlepšení. Děkuji velmi za odpověď. Veronika