Má mé dítě problém se sexuální identitou?

Dobrý den, nevím jestli se jedná o skutečný problém, nicméně by mě zajímalo, jestli mám zpozornět, či s úsměvem mávnout rukou nad naším včerejším hovorem.
Seděla jsem se synem u fotek z mé základní školy a vykládala mu o svých spolužácích. Se kterým jsem se prala, s kým kamarádila, sem tam vložila poučnou historku o tom, že tahle holčička jedla moc sladkostí a zkazily se jí zuby. Bylo vidět, že to malého baví, asi si to srovnával se zážitky ze své vlastní školkové třídy. Pak jsem natrefila na jednu spolužačku, o které vím, že před pár lety prošla operací změny pohlaví. Nevím, jestli jsem nebyla na ten malý mozeček snad až moc otevřená, protože jsem mu řekla, že tohle je spolužačka, která se narodila jako holčička, ale byla v holčičím těle moc nešťstná a proto se nechala přeoperovat na chlapečka. Honzík úplně zpozorněl, vykulil kukadla a divil se, že to jde. Řekla jsem mu že ano, ale že se jedná o velmi bolestivou operaci a snažila jsme se mu odpovědět popravdě, ale samozřejmě v řeči čtyřletého na jeho další otázky, jak se provádějí úpravy, kam dala prsa a jestli jí přišili pindík :-). Pak se zeptal , jestli to jde i naopak, tak jsem řekla, že ano a on na to, že to je super, protože - jeho větou: On už se trápí celý rok, tím, že chce být holčička. A řekl to tónem, že mi svěřuje vážné tajemství.(mmch celý rok, to je jenom jeho momentálně oblíbená fráze, když je něco jakože dlouho). To ve mě fakt hrklo, protože si všímám už delší dobu, že při hře chce být vždycky zvířátko, hrdina...cokoliv ženského pohlaví. Nikdy Harry Potter - vždycky Hermiona, nikdy pejsek, vždycky kočička:-). Ale nechtěla jsem mu dát nájevo, že řekl něco divného jenom jsem se zeptala, proč se mu nelíbí být chlapeček. Řekl, že holčičkám prostě závidí. Že by chtěl nosit copánky a šatičky, že by chtěl být prostě holka, nelíbí se mu, že má pindík a pak už se začal ošívat a znervózněl, tak jsem na něho už netlačila. Řekla jsem mu, že je ještě malý chlapeček, že uvidíme až trochu poroste, jestli ho tohle bude ještě trápit a , že kdyby chtěl být pořád holčička, tak musí počkat až bude opravdu dospělý, protože to není žádná legrace, ale že je to jen pro lidi, kteří se opravdu strašně trápí a už se to nikdy nedá vrátit. Zkrátka, že taková rozhodnutí dělají opravdu dospělí lidé.
Celý ten rozhovor jsem vedla v pohodě, ničemu se nedivila a nakonec řekla, ať se netrápí, že bych ho milovala i kdyby byl holka, protože je prostě moje sluníčko.
Honzík je celkem typický chlapeček, kterého baví auta, pušky, meče , mimozemšťani a takové ty klučičí věci,ale na druhou stranu je celkem introvert, hraje si raději s holčičkama, vyhýbá se pračkám a o žádný sport nebo kolektivní zábavu neprojevuje zájem, ve školce nenávidí cvičení (jeho vysvětlení, že se prý u cvičení svlíkají nerozumím). Taky je to velký herec, který rád přehrává a předstírá, vžívá se do rolí chudinky nebo velkého hrdiny , snaží se nás rodiče komandovat a vymýšlí i různé formy vydírání (např. Ty mi to nedáš? Chceš abych byl zase ubrekánek?!)
Má potřebu velké lásky, pořád se mazlí, pusinkuje a hodně "mamínkuje".
Asi je to jen hloupost, které se jednou budeme smátm ale pokud by to nebyl jen rozmar, děsí mě představa, že by moje dítě mělo být nešťastné se všemi důsledky, které by jeho problém obnášel.
Děkuji za odpověď a Váš čas Katka