Dyslektik a hodnocení v českém jazyce

Dobry den, v šesté třídě ZvŠ, kde učím český jazyk, je žák, který "neumí" číst. Stěží přečte jednoslabičné slovo a to tak, že si předříká všechny hlásky a pak si ho podle slyšeného složí. Problémy má však i s fonematickým sluchem. Nedokáže rozlišit: "dě" a "di", "tě" a "ti" a už vůbec ne to správně zopakovat. "Dy" a "di" rozlišuje už lépe. Při diktátech nedokáže analyzovat slovo - to se mu musí opravdu diktovat písmenko po písmenku - diktuji to tak tedy i celé třídě. Občas má až projevy receptivní dysfázie. Zaměňuje k a t. Tvrdé souhlásky si říká: hy, chy, ty, ry... Naprosto postrádá jakýkoliv jazykový cit, který je potřeba pro určování slov příbuzných ke slovům vyjmenovaných. Zkrátka si myslím, ze jeho obtíže v CJ nejsou způsobené lajdáctvím, ale tím, ze to prostě "neslyší" a není schopen s tím nic moc sám dělat. Dostala jsem instrukce, at mu místo diktátů dávám doplňovačky, ale to jsem zjistila, ze dopadá ještě hůř, než když mu pomalinku diktuji slovo. Myslím, že není schopen si slovo v doplňovačce dobře přečíst, či pochopit, o které slovo jde, když jsou v něm vynechaná písmena. Když jsem se radila s kolegyněma a ukazovala jim jeho sešit a doplňovačky, řekly mi, že ty děti nesmím litovat a že to je na pětku. Zajímalo by mne, za jakých podmínek bych mohla tohoto žáka klasifikovat slovním hodnocením a zda má nárok na individuální vzdělávací plán. Moc děkuji za pomoc. Jsem z toho bezradná a nechci mu zbytečně ublížit.