Těžké snášení školky

Dobry den, nas cerstve trilety syn zacal ted chodit do skolky. Uz v minulem roce chodil do skolicky pri materskem centru 2x dopoledne tydne a byl velmi spokojeny. Do skolky chodil moc rad. V nove, "opravdove" skolce to bylo dobry prvni den, ale hned ten druhy se to trochu zvrtlo. On je totiz velky nejedlik a ani tam moc jist nechce. Ucitelka se mu snazila vyjit vstric a vymyslet neco, co by prece jen jedl, ale nezabralo to. Rikala jsem ji, ze to ze neji zatim nevadi a ze bych to rada resila az pote, co si ve skolce zvykne. Nasledujici den tam byla jina ucitelka (stridaji se), syn bez problemu jedl, hral si, byl spokojeny. Den pote (s jinou ucitelkou, takovou raznejsi) se to ale nejak zvrtlo a syn zatvrzele zacal rikat, ze nechce jist, nechce chodit do skolky a pred odchodem do skolky plakat. S ucitelkami jsme uz domluveni, ze jist nemusi. Vse by to asi patrilo do bezneho skolkovniho koloritu, ale pak vcera po navratu skolky z nej vypadla otazka, proc mu pani ucitelka dala na zadek kdyz nechctel jist (melo se to stat uz predchozi tyden, ted uz ho nenuti)? Vim, ze si deti vymysleji a to, ze to zatim nikdy neudelal neznamena, ze prave s tim nezacal, ale zpusob jakym se na to zeptal - prislo mi, ze chce pro ni najit nejakou vymluvu ci vysvetleni, me presvedcuji v tom, ze rika pravdu. Dneska je tam jina ucitelka, a tak byl zase klidnejsi (s ni jsou dny lepsi). Jsem z toho moc spatna a nevim, jak to resit. Bojim se, ze po konfrontaci s ni to bude mit u ni jeste horsi, ale na druhou stranu chci, aby vedel, ze ho nikdo nesmi bit a ze kdyz se neco takoveho stane, tak se to bude resit a ne pres to prechazet a predstirat, ze se nic nestalo. Stalo se vam uz nekdy neco takoveho? Drti me, ze syn je smutny, snad i ta hysterie by se dala snaset lip. Takto se snazi skryvat, ze je mu tezko. Dekuji.