Re:Komunikace

Dobrý den Jano,
domnívám se, podle toho, jak Natálku popisujete, že školních obtíží se opravdu příliš obávat nemusíte.
Píšete, že na výslovný dotaz odpoví, je šikovná… Ve škole děti řadu, spíš většinu činností dělají v lavici, písemně, kreslí… a pokud mají hovořit, pak je to právě na výslovný dotaz učitele. Je také jasně stanoveno, jaké chování je žádoucí, a jaké není, takže je poměrně snadné se v tom orientovat.
Náročnější jsou asi pro dcerku situace, které vzniknou náhle, a také bývají přítomni dospělí…?
Naopak při komunikaci s dětmi se chová spontánně, uvolněně se s nimi baví…
Podle mých zkušeností, může poměrně často vzniknout u dětí, které nemají sourozence, pocit, že stále je něco, co nedělají dost dobře, a v důsledku toho jistá ostýchavost nebo zdrženlivost v situacích, kdy si nejsou jisté, jak „správně“ reagovat. Správně píšu v uvozovkách, protože dítě se většinou snaží odhadnout, co od něho očekává jako vhodnou reakci nějaký blízký (blízcí) dospělý(í), na jehož (jejichž) mínění a hodnocení mu velmi záleží. Snaží se ho nezklamat. Je tedy mnohdy pro dítě obtížné, reagovat spontánně.
Na rozdíl od rodin, kde je více sourozenců, dítě se samo nehodnotí ve vztahu, nebo na stejné rovině s jinými dětmi, což by pro ně dopadalo příznivěji, mohlo by si říci, jo, tohle jde líp sestře, ale tamto zase mně…, to je normální a v pořádku, že jsme každý jiný, že neumíme každý všechno dobře…, ale srovnává samo sebe s požadavky, které na ně kladou rodiče.
Rodiče jsou zase ohroženi tím, že, nemají-li podobnou možnost korekce, srovnání dítěte s jinými dětmi, s kterými by měli možnost být déle v kontaktu, srovnávají je s nějakou abstraktní normou, představou, a mohou mít starosti, obavy, že se dítě nevyvíjí dobře, že oni něco jako rodiče zanedbají… ačkoli dítě je v pořádku.
Při práci s dětmi, které mají podobné charakteristiky, jako Vaše Natálka, se mi velmi osvědčuje například, neklást příliš důraz na formální stránku řeči, ale věnovat pozornost obsahu, tomu, CO Vám dítě chce říci.
Dítě, které je šikovné, jako podle popisu myslím Vaše Natálka je, v tomto věku může mít hodně pocitů, postřehů…, které už jsou hodně obsáhlé, složité, mnohotvárné, a je velmi složité je nějak vyjádřit slovy. Když přijdete ke kamarádce, může si všimnout mnoha věcí najednou, které ji zaujmou, a je-li těmito věcmi, pocity zaujata, může být obtížné říci „jen“ dobrý den, ahoj…
Záleží-li Vám na tom, aby zdravila, je možné dítěti vysvětlit, že když kamarádce řeknu na přivítanou „ahoj“ je to jako bych řekla, „jsem ráda, že tě vidím“, že říci „dobrý den“, je zvyklost, která se považuje za slušnou a příjemnou, a že se zatím může dívat, jak zdravíte Vy, a bude-li chtít, stačí, když se třeba usměje… Píšete, že ji do toho nenutíte, když říká, že se stydí. Myslím, že to je dobře.
Také se osvědčuje, když děti mají možnost vidět rodič i jiné dospělé v situacích, kdy se baví, povídají si, případně i hrají hry a s dětmi „blbnou“ nebo hry pro děti připravují… Mám na mysli např. společné návštěvy u přátel s dětmi, kdy i dospělí mají přátelské vztahy, a mohou si pomoci při hlídání… nebo víkendy, letní pobyty pro rodiče s dětmi…, možnost navázání přátelských kontaktů s jinými dospělými, třeba maminkami kamarádů… a možnost vidět dospělé i v jiných rolích, než je role autorit, hodnotitelů toho, co je dobře a co ne… veselé, uvolněné přátelské kontakty, kdy není skupina dospělých a skupina dětí zvlášť, ale někdy jsou tyto skupiny dohromady.
Píšete o návštěvách u kamarádky, liší se nějak dceřiny projevy, když přijde ta holčička k Vám a když jdete naopak na návštěvu Vy?
Přemýšlejte, hledejte chvíle, kdy dcerka uvolněně komunikuje, zkuste si je nějak charakterizovat, v duchu toho, co jsem psala výše, zkuste vycházet ze situace, kdy se „daří“, a nějak ji rozvinout, zopakovat…
Až se budete hlásit do školy, myslím, že je možné se zajímat, třeba u ředitele školy nebo zástupce pro první stupeň, která z paní učitelek elementaristek je právě taková přátelská, trpělivá, a jde jí více o dobré vztahy a o to, aby se děti cítily ve škole dobře, než jen o osvojování učiva.
Myslím, že ve škole by mohlo být důležité i to, jaká budete mít očekávání. Budete-li počítat s tím, že každému občas něco nevyjde, že tvary a písmenka budou zpočátku šišatá, a nebudete se trápit tím, že něco nepůjde zcela snadno… máte větší naději na to, že ani dcerka se nebude nadměrně trápit případnými nezdary, ani se nebude příliš ostýchat, a uspěje.
Paní učitelky také většinou bývají k hodným, šikovným a tichým holčičkám poměrně vstřícné, a trpělivé. Pro práci ve třídě je to rozhodně menší potíž, než přítomnost dětí neposedných a hlučných.
Zápis bych asi (já) zkusila. Můžete zkusit dopředu Natálce říci, že si s ní bude chtít paní učitelka asi o něčem popovídat, že se na něco ptá každého dítěte, ale spíš, aby věděla, co ji čeká a nebyla zaskočena, spíš je u těchto dětí vhodné celou situaci trochu odlehčit. Nebylo by dobré, tedy mohlo by být pro Natálku svazující a blokující, kdyby celou záležitost pochopila jako něco nesmírně závažného a příliš důležitého.
Napadá mě, u dětské lékařky dcerka mluví?
Pokud byste si chtěla ještě něco upřesnit, ozvěte se. Nebo napište, jak se to vyvíjí, když se Vám bude chtít.
Mějte se pěkně
Mgr. Silvie Nedvědová