Otázka
Odpověď
Re:Kousání
16.11.2001 15:48:39 Silvie Nedvědová
Dobrý den, Mirko,
nevím, jestli Vás to uklidní, ale z hlediska vývojové psychologie je to, že dítě svět v prvních letech života velmi často „ochutnává“, zcela přirozené. Proto také jsou na hračkách nápisy „nevhodné pro děti do tří let, nebezpečí spolknutí nebo vdechnutí malých částí“.
Z bezpečnostních důvodů je třeba opravdu dávat pozor a malé nebo nebezpečné předměty odstranit z dosahu, může se stát, že dítě ochutnává i listy rostlin, takže je třeba si zjistit, zda nemáte doma jedovaté rostliny…
To, že některé děti se tohoto návyku vzdávají poměrně časně a jiným vydrží opravdu až do zmíněných tří let, je velmi individuální záležitost.
Může souviset s vrozenými faktory, se způsobem krmení během prvního roku, s tím, jak se dítěti prořezávají zoubky, a jistě by se mohly najít i další faktory. Kojení, a později přijímání potravy, dudlík… může být pro dítě zdrojem velmi příjemných pocitů, a dítě si může tyto situace pamatovat jako něco, co ho, když bylo miminko, spolehlivě zbavovalo nepříjemných pocitů, tenzí, neklidu… a může tedy být přirozené, že tento uklidňující pocit vyhledává. Nebo mohlo, v době růstu zubů, okusování předmětů přinášet úlevu od bolesti…, mnoho věcí má zajímavé chutě, vůně… dítě prostě v této době získává z oblasti úst mnoho různorodých informací a vjemů…
Pokud dcerka kouše sebe nebo sestřičku, píšete, že se to objevuje v situacích, kdy se cítí rozrušená, ukřivděná… to by možná odpovídalo tomu, že hledá u tohoto mechanismu uklidnění… dříve ve vývoji by tomu tak mohlo být, teď už má ale zoubky, a sama na sobě i na sestře zjišťuje, že teď kousání působí i bolestivé pocity…, možná by stačilo přemýšlet, jak byste jí mohli pomoci aby se uklidnila jiným způsobem, pravděpodobně si i sama časem najde nové způsoby uklidnění.
Asi bych tedy neoznačila dcerčino chování přímo slovem nepřijatelné.
Chápu ale, že se snažíte ji to nějak odnaučit. Myslím ovšem, že to může vyžadovat i dost dlouhou dobu, a trpělivost je na místě. Zdá se mi vhodné jí v nežádoucím jednání zabránit, odtáhnout ručičku, říci důrazně „ne ne“, a případně potom nabídnout jiný uklidňující podnět… Myslím, že v této době ještě na domlouvání příliš spoléhat nelze, a i když dítě chápe, co Vám vadí v danou chvíli, nemusí být schopné se podle Vašich pokynů zachovat v jiných situacích.
Pokud jde konkrétně o papír, může jí být příjemná jeho vůně nebo struktura, možná i chuť, přemýšlela jsem, co by tak mohlo být podobného, aby to byla potravina, a napadly mě třeba nevařené ovesné vločky…
Chybět ve stravě také něco může, tady by Vám asi poradil dětský lékař. Možná by to také mohlo být řešitelné pomocí homeopatických přípravků.
Hodně pohody
Mgr. Silvie Nedvědová
nevím, jestli Vás to uklidní, ale z hlediska vývojové psychologie je to, že dítě svět v prvních letech života velmi často „ochutnává“, zcela přirozené. Proto také jsou na hračkách nápisy „nevhodné pro děti do tří let, nebezpečí spolknutí nebo vdechnutí malých částí“.
Z bezpečnostních důvodů je třeba opravdu dávat pozor a malé nebo nebezpečné předměty odstranit z dosahu, může se stát, že dítě ochutnává i listy rostlin, takže je třeba si zjistit, zda nemáte doma jedovaté rostliny…
To, že některé děti se tohoto návyku vzdávají poměrně časně a jiným vydrží opravdu až do zmíněných tří let, je velmi individuální záležitost.
Může souviset s vrozenými faktory, se způsobem krmení během prvního roku, s tím, jak se dítěti prořezávají zoubky, a jistě by se mohly najít i další faktory. Kojení, a později přijímání potravy, dudlík… může být pro dítě zdrojem velmi příjemných pocitů, a dítě si může tyto situace pamatovat jako něco, co ho, když bylo miminko, spolehlivě zbavovalo nepříjemných pocitů, tenzí, neklidu… a může tedy být přirozené, že tento uklidňující pocit vyhledává. Nebo mohlo, v době růstu zubů, okusování předmětů přinášet úlevu od bolesti…, mnoho věcí má zajímavé chutě, vůně… dítě prostě v této době získává z oblasti úst mnoho různorodých informací a vjemů…
Pokud dcerka kouše sebe nebo sestřičku, píšete, že se to objevuje v situacích, kdy se cítí rozrušená, ukřivděná… to by možná odpovídalo tomu, že hledá u tohoto mechanismu uklidnění… dříve ve vývoji by tomu tak mohlo být, teď už má ale zoubky, a sama na sobě i na sestře zjišťuje, že teď kousání působí i bolestivé pocity…, možná by stačilo přemýšlet, jak byste jí mohli pomoci aby se uklidnila jiným způsobem, pravděpodobně si i sama časem najde nové způsoby uklidnění.
Asi bych tedy neoznačila dcerčino chování přímo slovem nepřijatelné.
Chápu ale, že se snažíte ji to nějak odnaučit. Myslím ovšem, že to může vyžadovat i dost dlouhou dobu, a trpělivost je na místě. Zdá se mi vhodné jí v nežádoucím jednání zabránit, odtáhnout ručičku, říci důrazně „ne ne“, a případně potom nabídnout jiný uklidňující podnět… Myslím, že v této době ještě na domlouvání příliš spoléhat nelze, a i když dítě chápe, co Vám vadí v danou chvíli, nemusí být schopné se podle Vašich pokynů zachovat v jiných situacích.
Pokud jde konkrétně o papír, může jí být příjemná jeho vůně nebo struktura, možná i chuť, přemýšlela jsem, co by tak mohlo být podobného, aby to byla potravina, a napadly mě třeba nevařené ovesné vločky…
Chybět ve stravě také něco může, tady by Vám asi poradil dětský lékař. Možná by to také mohlo být řešitelné pomocí homeopatických přípravků.
Hodně pohody
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
