Nepřiměřené reakce 5letého syna

Vážená paní magistro,
můj syn, 9/2004, je velice živé dítě, je ho všude plno, o všechno má zájem, ale u ničeho dlouho nevydrží. Je roztěkaný a neposedný. Od narození byl velice a stále nespokojené miminko, hodně plakal, dlouho jsme bojovali s vysokým bilirubinem. Těhotenství probíhalo v pohodě, porod také. Doufala jsem, že se to časem srovná, hodně jsme se mu věnovali, ale s přibývajícím věkem to bylo spíš horší. Začal být vzpurný, hlavně k jiným dětem. Zkoušela jsem to po dobrém i po zlém, poslední dobou to bylo spíš po zlém,dostával na zadek, chvilku jsem myslela. že to zabírá, než mi došlo, že poslechne jen ze strachu z trestu a když ho nevidím, chová se poťouchle. Začali jsme jinak, zkouším víc vysvětlovat a míň přikazovat, ale jde to ztuha, jsem dost impulzivní a mám tendence mu jeho chování vyčítat. Do školky nastoupil až letos, asi to byla chyba, ale chystala jsem se na další mateřskou, tak jsem to neřešila. Moc se těšil, nástup byl v pohodě, chodí tam rád. Dnes jsem měla hovor s paní učitelkou, která mě upozornila na Jiříkovy neadekvátní reakce při řešení konfliktů s dětmi, které končí až ubližováním. Jsem z toho špatná, i když jsem to vlastně tak trochu čekala, jen jsem doufala, že se to školkou změní. Také prý je ve školce spíš jen "pozorovatel", přitom mě se zdá průbojný až dost. Nepřiměřené reakce jsou například okamžitý vzteklý pláč pokud není možné mu vyhovět nebo při sebemenším neúspěchu, neuvěřitelný výraz v obličeji a "nafouknutí se", vzteklý křik s pláčem, svalování viny na ostatní, vyčítání (tady vím, že je to reakce na mne). Jsem z toho nešťasná, mám ho moc ráda, umí být i sluníčko. Malou sestřičku má rád, myslím, že v rámci možností ani moc nežárlí. Prosím o radu, jestli můžu doufat ve zlepšení a zda se raději hned neobrátit na odborníka. Ještě podotýkám, že manželova dcera (19 let) z prvního manželství s podobnými problémy navštěvuje psychologa. Nemůže to mít souvislost? Děkuji za odpověď, Gisela