Otázka
Odpověď
Mladší dcera bije starší
20.12.2010 21:55:34 Mikyna, Leontýnka (4) a Karolínka (2)
Vážená paní doktorko, máme 2 dcery. Jedné jsou 4 a půl roku, druhé dcerce 2 a čtvrt roku. Starší je moc hodná, tichá a mírná. Mladší je její pravý opak. Mám tři otázky.
1. Mladší dcerka tu starší bije. Kdykoli může, plácne ji. My holčičky nebijeme - když už mají trest, jdou do kouta (ve stejné místnosti, kde jsme) a tam stojí, dokud nejsou připraveny se jít té druhé omluvit. Mladší si z trestu zjevně nic moc nedělá, a my už nevíme, jak ji to plácání odnaučit. Tluče jen dcerku, nás ani ostatní děti ne. Co s tím?
2. Obě mají vlivem rozdílného temperamentu jiný průběh usínání. Zatímco starší s lehne a pomaličku klidně usíná, mladší leží v postýlce a je hlučná. Zpívá, povídá. Vím, že by mohlo být řešením dávat mladší spát dřív. Jenomže ona je schopna takhle zpívat klidně hodinu až dvě. Projede všechny lidovky, teď začala přidávat i koledy. Je na svůj věk VELMI chytrá, má obrovskou slovní zásobu a dobře vyslovuje. Chápu stesky té starší, že u toho opravdu nemůže spinkat... Jenže zase na tu mladší nemůžeme před spaním křičet, aby nekřičela, připadá mi to nelogické. A z domluvy si (opět a stále) nic nedělá. Co s tím?
3. Manžel říká, že mladší dcera zlobí, protože vyžaduje pozornost. Starší holčička byla dva roky jedináček, mladší se už musí o maminku dělit. Manžel je toho názoru, abych už přestala holčičky vnímat jako dvojčata, co se rozdělování pozornosti týče. Že bych se měla víc věnovat té mladší na úkor té starší (která chodí každý den do školky). Mně to nepřipadá správné. Snažím se střídat je u dělání kompromisů, ale největší potíže jsou večer, kdy starší touží, abych jí četla, ale mladší je poděs, který opravdu nevydrží jen poslouchat, ale chce do toho mluvit, vyprávět a vysvětlovat nám "svůj úhel pohledu"... Myslíte, že bych tedy opravdu měla "ubrat" u té starší? Protože ubrat bych musela, kdybych jen přidávala, asi bych skončila v blázinci. :-)
Moc Vám děkuji, přeji krásné Vánoce.
1. Mladší dcerka tu starší bije. Kdykoli může, plácne ji. My holčičky nebijeme - když už mají trest, jdou do kouta (ve stejné místnosti, kde jsme) a tam stojí, dokud nejsou připraveny se jít té druhé omluvit. Mladší si z trestu zjevně nic moc nedělá, a my už nevíme, jak ji to plácání odnaučit. Tluče jen dcerku, nás ani ostatní děti ne. Co s tím?
2. Obě mají vlivem rozdílného temperamentu jiný průběh usínání. Zatímco starší s lehne a pomaličku klidně usíná, mladší leží v postýlce a je hlučná. Zpívá, povídá. Vím, že by mohlo být řešením dávat mladší spát dřív. Jenomže ona je schopna takhle zpívat klidně hodinu až dvě. Projede všechny lidovky, teď začala přidávat i koledy. Je na svůj věk VELMI chytrá, má obrovskou slovní zásobu a dobře vyslovuje. Chápu stesky té starší, že u toho opravdu nemůže spinkat... Jenže zase na tu mladší nemůžeme před spaním křičet, aby nekřičela, připadá mi to nelogické. A z domluvy si (opět a stále) nic nedělá. Co s tím?
3. Manžel říká, že mladší dcera zlobí, protože vyžaduje pozornost. Starší holčička byla dva roky jedináček, mladší se už musí o maminku dělit. Manžel je toho názoru, abych už přestala holčičky vnímat jako dvojčata, co se rozdělování pozornosti týče. Že bych se měla víc věnovat té mladší na úkor té starší (která chodí každý den do školky). Mně to nepřipadá správné. Snažím se střídat je u dělání kompromisů, ale největší potíže jsou večer, kdy starší touží, abych jí četla, ale mladší je poděs, který opravdu nevydrží jen poslouchat, ale chce do toho mluvit, vyprávět a vysvětlovat nám "svůj úhel pohledu"... Myslíte, že bych tedy opravdu měla "ubrat" u té starší? Protože ubrat bych musela, kdybych jen přidávala, asi bych skončila v blázinci. :-)
Moc Vám děkuji, přeji krásné Vánoce.
V její náručí
