Otázka
Odpověď
Komunikační problémy 8leté dcery
17.1.2011 11:27:24 Monika, 8-letá dcera
Dobrý den, mám 8-letou dceru (3. třída). Dcera má od malička velké problémy komunikovat s dospělými lidmi. Pokud se jí dospělý člověk na něco zeptá, buď nereaguje vůbec, nebo odpoví tak tiše, že jí nikdo nerozumí. Ve škole není schopna nahlas odpovědět na otázky učitele, pokud má nahlas číst, čte tak potichu, že jí ostatní děti nerozumějí. Se svými vrstevníky, sourozenci, dospělými v rodině nebo rodinnými přáteli komunikuje normálně. Společenské problémy s vrstevníky nemá.
Nemá problémy s učením ani s chováním, vyvíjela se normálně, mluvit začala spíše později (ve větách až mezi 2. a 3. rokem), zpočátku mluvila špatně, ale asi od 6 let již mluví bez vad řeči. Kolem 5. roku se zjistilo, že má převodní vadu sluchu, po odstranění nosní mandle již slyší dobře.
Její komunikační problémy jsme dlouho brali jako extrémní ostýchavost a doufali jsme, že se to časem upraví. Také učitelé to tak donedávna brali, ale teď si stěžují na každé třídní
schůzce na dceřinu nekomunikativnost. Popisují příhody, kdy se dcera sama přihlásí, ale když ji vyvolají, není schopna ze sebe vypravit ani slovo. Když se zeptám, zda se nemáme obrátit na dětského psychologa, většinou říkají, že se to snad upraví samo. Dokonce jsem slyšela, že to radši nemáme moc řešit, aby se to ještě nezhoršilo tím, že to budeme rozmazávat.
Domníváte se, že bychom měli vyhledat poradu dětského psychologa? Děkuji předem za radu, Monika.
Nemá problémy s učením ani s chováním, vyvíjela se normálně, mluvit začala spíše později (ve větách až mezi 2. a 3. rokem), zpočátku mluvila špatně, ale asi od 6 let již mluví bez vad řeči. Kolem 5. roku se zjistilo, že má převodní vadu sluchu, po odstranění nosní mandle již slyší dobře.
Její komunikační problémy jsme dlouho brali jako extrémní ostýchavost a doufali jsme, že se to časem upraví. Také učitelé to tak donedávna brali, ale teď si stěžují na každé třídní
schůzce na dceřinu nekomunikativnost. Popisují příhody, kdy se dcera sama přihlásí, ale když ji vyvolají, není schopna ze sebe vypravit ani slovo. Když se zeptám, zda se nemáme obrátit na dětského psychologa, většinou říkají, že se to snad upraví samo. Dokonce jsem slyšela, že to radši nemáme moc řešit, aby se to ještě nezhoršilo tím, že to budeme rozmazávat.
Domníváte se, že bychom měli vyhledat poradu dětského psychologa? Děkuji předem za radu, Monika.