Otázka
Odpověď
Náhlá změna v chování 17měsíčního dítěte
27.1.2011 15:09:11 Michala
Dobrý den,
syn byl do 17 měsíce v zásadě bezproblémové dítě. Usínal sám ve své posteli od roku dokonce ve svém pokoji. Nikdy s tím neměl velký problém. Máme svůj rituál, který akceptoval a bylo v podstatě jedno kdo ho vykonává - máma, táta, jednou týdně babičky. S manželem je po večerech a nechávala jsem ho hlídat občas u babiček (cca na 2 hodiny) a nikdy s tím nebyly problémy. Babičky i tátu má moc rád a velice rád s nima hrál. Najednou začal preferovat na usínání jen mámu. Pak chtěl, abych tam u něj seděla, dokud neusne. V noci se několikrát vzbudil a volal máma, musela jsem u něho být než neusne. V případě, že jsem jen přišla, uklidnila ho a odešla, brečel opět do doby než jsem přišla (klidně řval 2 hodiny). Pak to pokračovalo, nenechal se hlídat od babiček ani hodinu. Jednou jsme to zkusili, po hodině jsem se vrátila a pořád plakal a vzlykal. Po měsici to dospělo tak daleko, že nemůžu jít ani s košem. dítě doma s tátou (s kterým byl vždy hodně, manžel se mu hodně věnoval) pláče "máma". Nechce s ním být ani sám v jiné místnosti. Večer usne, jen když u něho sedím. Jinak je schopný hodinu plakat. Jsem už z toho vyčerpaná a hlavně nevím co s tím. Když povolím, stanu se naprosto otrokem (bohužel nevím, zda ho to samo přejde). Nebo mám to pořád rozumně zkoušet a nabízet mu i jiné osoby? jak moc to zkoušet, nebo radši nezkoušet? děkuji za odpověd.
syn byl do 17 měsíce v zásadě bezproblémové dítě. Usínal sám ve své posteli od roku dokonce ve svém pokoji. Nikdy s tím neměl velký problém. Máme svůj rituál, který akceptoval a bylo v podstatě jedno kdo ho vykonává - máma, táta, jednou týdně babičky. S manželem je po večerech a nechávala jsem ho hlídat občas u babiček (cca na 2 hodiny) a nikdy s tím nebyly problémy. Babičky i tátu má moc rád a velice rád s nima hrál. Najednou začal preferovat na usínání jen mámu. Pak chtěl, abych tam u něj seděla, dokud neusne. V noci se několikrát vzbudil a volal máma, musela jsem u něho být než neusne. V případě, že jsem jen přišla, uklidnila ho a odešla, brečel opět do doby než jsem přišla (klidně řval 2 hodiny). Pak to pokračovalo, nenechal se hlídat od babiček ani hodinu. Jednou jsme to zkusili, po hodině jsem se vrátila a pořád plakal a vzlykal. Po měsici to dospělo tak daleko, že nemůžu jít ani s košem. dítě doma s tátou (s kterým byl vždy hodně, manžel se mu hodně věnoval) pláče "máma". Nechce s ním být ani sám v jiné místnosti. Večer usne, jen když u něho sedím. Jinak je schopný hodinu plakat. Jsem už z toho vyčerpaná a hlavně nevím co s tím. Když povolím, stanu se naprosto otrokem (bohužel nevím, zda ho to samo přejde). Nebo mám to pořád rozumně zkoušet a nabízet mu i jiné osoby? jak moc to zkoušet, nebo radši nezkoušet? děkuji za odpověd.
V její náručí
