Otázka
Odpověď
Dítě v PP - projevy deprivace
17.2.2011 14:19:52 Veronika
Dobrý den, prosím o radu. Máme chlapečka v PP, vzali jsme si ho v jeho dvou letech, od narození byl v KÚ, teď jsou mu čtyři.
Z KÚ k nám šel s tím, že má v papírech napsanou MR, jedna zaměstnankyně ústavu ho chválila, jak je šikovný a pohodový, druhá trvdila, že naopak není hodný.
Zpočátku neuměl vůbec nic, nerozuměl nám, byl samostatný v sebeobsluze, ale nic víc. Na všechno reagoval vztekem a křikem (pláč ne, slzičky poprvé měl tak po půl roce a opravdový upřímný smích ještě o něco později). Asi rok trvalo, než se zbavil nočního bouchání hlavou do postele, ve dne nic podobného nedělal, teď už málokdy i v noci. Zůstává jen palec v puse a hodně špatný spánek, máme pocit, že se budí nevyspaný, v noci se často budí, ve dne potřebuje spát dvě hodiny, bohužel ve školce spí jen hodinu, a o to unavenější je potom. Ve školce je od září, od ledna jsem já v práci a on musí být ve školce i na odpolední spaní. Je tam ale spokojený, učitelky si nikdy na nic nestěžují, nevzteká se, je kolektivní, naopak mu vyhovuje, když má naplánovanou nějakou činnost, takže se podřídí velice ochotně.
Sotva ho ale vyzvednu, ještě v šatně se začne válet po zemi, nevzteká se, ale směje se při tom, ale je to takový divný histerický smích, při kterém absolutně nevnímá, co po něm chci, co má dělat, když se snažím mu pomoct s oblíkáním, tak se brání, snaží se vynutit si bonbón, přestože v této situaci nikdy nic nedostane, zkouší to denně (když dostane, stejně to nepomůže, snad si ani nevšimne, že něco dostal). Těší se domů na starší bráchy a na psa, ale hned jak přijde, začne zase s tím podivným smíchem, jako by nekontroloval ani svoje pohyby, asi z únavy je schopný ublížit sobě i komukoliv jinému a celým bytem se rozléhá jeho "smích" a křik. Bohužel starší děti potřebují klid na přípravu do školy a taky on by měl mít nějaký čas na hraní si a na mazlení, místo toho se jen válí po zemi, bouchá sebou o všechno, bez přestání vymýšlí, co chce, a než to dostane, už chce něco jiného, když se mu nevěnuju, protože třeba chystám večeři nebo pomáhám starším s přípravou do školy, tak zesílí hlasitost a celé jeho chování se ještě zhorší.
Snažíme se teď dávat ho spát ještě dřív, potřebuje za den minimálně 13 hodin spánku, jinak je to ještě horší, ale zatím nemám pocit, že by to pomáhalo.
Jinak je moc šikovný, neuměl vůbec nic, teď má rád knížky (když není unavený, takže bohužel málokdy a někdy čteme před spaním), má ohromnou slovní zásobu, mluví dobře, srozumitelně, má dobrou paměť, má nás všechny rád a my jeho, ale mám pocit, že celá rodina potřebuje víc klidu a nevím, jak na to.
Určitě má na jeho chování vliv ústav v prvních dvou letech života, ale jak mu pomoct, aby se toho zbavil? Je mi jasné, že dokud se nesrovná on, nebude mít klid nikdo, ale nevím, jak to řešit.
Děkuji
Z KÚ k nám šel s tím, že má v papírech napsanou MR, jedna zaměstnankyně ústavu ho chválila, jak je šikovný a pohodový, druhá trvdila, že naopak není hodný.
Zpočátku neuměl vůbec nic, nerozuměl nám, byl samostatný v sebeobsluze, ale nic víc. Na všechno reagoval vztekem a křikem (pláč ne, slzičky poprvé měl tak po půl roce a opravdový upřímný smích ještě o něco později). Asi rok trvalo, než se zbavil nočního bouchání hlavou do postele, ve dne nic podobného nedělal, teď už málokdy i v noci. Zůstává jen palec v puse a hodně špatný spánek, máme pocit, že se budí nevyspaný, v noci se často budí, ve dne potřebuje spát dvě hodiny, bohužel ve školce spí jen hodinu, a o to unavenější je potom. Ve školce je od září, od ledna jsem já v práci a on musí být ve školce i na odpolední spaní. Je tam ale spokojený, učitelky si nikdy na nic nestěžují, nevzteká se, je kolektivní, naopak mu vyhovuje, když má naplánovanou nějakou činnost, takže se podřídí velice ochotně.
Sotva ho ale vyzvednu, ještě v šatně se začne válet po zemi, nevzteká se, ale směje se při tom, ale je to takový divný histerický smích, při kterém absolutně nevnímá, co po něm chci, co má dělat, když se snažím mu pomoct s oblíkáním, tak se brání, snaží se vynutit si bonbón, přestože v této situaci nikdy nic nedostane, zkouší to denně (když dostane, stejně to nepomůže, snad si ani nevšimne, že něco dostal). Těší se domů na starší bráchy a na psa, ale hned jak přijde, začne zase s tím podivným smíchem, jako by nekontroloval ani svoje pohyby, asi z únavy je schopný ublížit sobě i komukoliv jinému a celým bytem se rozléhá jeho "smích" a křik. Bohužel starší děti potřebují klid na přípravu do školy a taky on by měl mít nějaký čas na hraní si a na mazlení, místo toho se jen válí po zemi, bouchá sebou o všechno, bez přestání vymýšlí, co chce, a než to dostane, už chce něco jiného, když se mu nevěnuju, protože třeba chystám večeři nebo pomáhám starším s přípravou do školy, tak zesílí hlasitost a celé jeho chování se ještě zhorší.
Snažíme se teď dávat ho spát ještě dřív, potřebuje za den minimálně 13 hodin spánku, jinak je to ještě horší, ale zatím nemám pocit, že by to pomáhalo.
Jinak je moc šikovný, neuměl vůbec nic, teď má rád knížky (když není unavený, takže bohužel málokdy a někdy čteme před spaním), má ohromnou slovní zásobu, mluví dobře, srozumitelně, má dobrou paměť, má nás všechny rád a my jeho, ale mám pocit, že celá rodina potřebuje víc klidu a nevím, jak na to.
Určitě má na jeho chování vliv ústav v prvních dvou letech života, ale jak mu pomoct, aby se toho zbavil? Je mi jasné, že dokud se nesrovná on, nebude mít klid nikdo, ale nevím, jak to řešit.
Děkuji
V její náručí
