Noční běs u 2letého syna

Mám dvouletého syna, od narození jsme jen řešili jakousi jeho nespokojenost. Nejprve to byla kolika,potom přišly zuby atd. atd. Nakonec se dostavilo období vzdoru, které přes den řeším stejně jak jsem si na těchto stránkách přečetla, vrbový proutek nebo voda, která opravdu malého šokuje a on ví, že své výhružky myslím vážně. Přesto nejhorší záchvaty přichází v noci a já se bojím, že jsem něco přehnala nebo to prostě nevidím a potřebovala bych nadhled. Probíhá to tak, že chlapce uložím ke spánku (zatím spí s námi v ložnici, ale pouze ve své postýlce), chodí spát docela pozdě. Asi po hodině, když už jsem v posteli i s manželem a začínám usínat začne křičet a to je kámen úrazu. Ať udělám cokoli je zle, chce čaj, podám mu ho a on nechce a když ho beru zpět, tak ho opět chce a tak dokola, dokáže to i desetkrát, ale já už dávno ztratila nervy, takže ho požádám ať si jej vezme sám, že na něj dosáhne. V tom začíná náš boj, protože on samozřejmě požaduje ať mu jej podávám. Když chlapce vztáhnu z postýlky a snažím se s ním komunikovat, chce zpět, uložím ho chce ven. Zkoušeli jsme s manželem i odejít z ložnice dokud se neuklidní, ale má tolik energie, že křik se zdvojnásobí a je mnohem vzteklejší. Prostě mám pocit, že ať dělám, co dělám není spokojený a já nechci přistupovat na tuto jeho hru "tam a zpátky", chci jen aby už byl klid a spal, vážně jsem už unavená a nevím si rady. Děkuji za jakýkoli názor.