Re:Problémové chování 11leté dcery

Dobrý den Heleno,
nevím, kde jste ta vyšetření, která jste popsala absolvovaly, ale pokud jste nebyly v poradně, asi by bylo teď rozumné navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu v Praze 8. Když jsem pracovala v poradenství, a byli jsme tam na odborné stáži, zdáli se mi tam příjemní, ale bohužel v současné době tam neznám nikoho natolik, abych Vás za někým konkrétně poslala. Možná by také bylo vhodnější, než jen absolvovat vyšetření a vyslechnout další doporučení, aby se někdo dceři věnoval delší dobu, aby mohla např. do poradny docházet, některé poradny nabízejí nějakou formu individuální péče nebo skupinky pro děti možná by také mohli vědět o někom v blízkosti Vašeho bydliště, kdo se třeba terapii pro děti věnuje soukromě…
Já bych mohla v tomto ohledu doporučit soukromou ped.-psych. poradnu v Ohradní ulici, paní Dr. Rezkovou, ale to je bohužel Praha 4. Mají ale stránky na internetu, www.pppp.cz, kdyby Vás to zajímalo, a možná, kdybyste tam zavolala, by je někdo konkrétní na Praze 8 napadl, na koho byste se případně mohly obrátit.
Děti, které mají podobné „diagnózy“ jako Vaše dcera mají většinou zvýšenou potřebu kontaktu, péče, pozornosti… Pak mohou „fungovat lépe“, pro okolí přijatelněji… Schválně to píšu do uvozovek, protože ty příhody, reakce, které popisujete (když se jí snažím rozumně vysvětlit, co po ní chci a proč to chci, na všechno mi jen kýve, že rozumí, že poslouchá, ale vzápětí se mě zeptá, kdy letos napadne sníh. Chápu, že tímto se snaží zbavit se nepříjemného rozhovoru, ale druhý den udělá stejnou věc, pořád dokola. Ve škole má problémy s vyučujícími, neustále ruší, nepomáhají ani domluvy, ani poznámky. Prostě si "jede po svém", bez ohledu na cokoli) ve mně budí dojem človíčka, který možná má pocit, že ho ostatní vlastně moc nevnímají, jen chtějí, aby dělal to, co, podle nich dělat má, a když to udělá, už se jím nezabývají.
Kromě toho má ten dospělý svět jiné pořadí důležitosti věcí, a orientovat se v něm je někdy nejen nad dětské síly, a tak si, podle mé zkušenosti, často děti, které jsou opakovaně vystaveny negativnímu hodnocení…, vytvoří svůj svět nebo setrvávají déle v dětském světě, ve kterém je důležité, kdy napadne sníh… důležitější, než třeba ty každodenní školní povinnosti, které, „i když se snažím, stejně nedopadnou moc skvěle, stejně vždycky udělám nějakou botu…“
Děti si to samozřejmě takhle slovně nezformulují, spíš mají nějaký nepříjemný pocit, třeba i déledoběji se necítí v pohodě, a snaží se s tím „nějak“ zacházet.
Nevím, jestli je to dobře srozumitelné, ale působí to na mě tak: Já jsem tě teď poslouchala, když jsi mi říkala, co mám, a co nemám dělat, a teď zase poslouchej Ty mně, a řekni mi , kdy napadne sníh…
Inteligentní děti mohou také potřebovat, aby se jim vysvětlilo, proč mají určitou věc udělat, hledají důvod, smysl, cítí se „nesvé“, mají-li jen bezmyšlenkovitě vykonávat příkazy.
Někdy se mi v práci s těmito dětmi osvědčuje, říci si “o čem to je, jak to dítě zlobí“.
Vím, že když máte rodinu zabezpečit sama, je to vše velmi náročné. Musíte být v práci, nemůžete více času trávit s dcerou…
Někdy ale pomáhá i „jen“ to, když o věcech rodič s dítětem mluví. Že ho má rád, že do té poradny… nejdeme proto, že dítě zlobí, ale proto, abychom přišli na to, co udělat, aby se cítilo lépe, někdy bývá pro dítě ohromný objev, že rodičům záleží na tom, aby se cítilo dobře, že je důležitou bytostí v jejich životě… Rodič to ví, a často mu to přijde tak samozřejmé, že o tom nemluví, ale někdy je důležité, aby to dítě slyšelo. A někdy je pro nás rodiče velmi těžké to nějak zformulovat.
Berte prosím ty moje úvahy jako souhrn věcí, které mě napadly při čtení Vašeho dopisu, případně podněty pro Vaše další uvažování a konání, ne jako nějaká striktní doporučení.
Zatím přeju hodně úspěchů a trpělivosti při hledání
Mgr. Silvie Nedvědová