Otázka
Odpověď
Re:Náhlé poruchy spánku
14.5.2012 7:12:16 Ilona Špaňhelová
Dobrý den,
teoreticky dle vývojové psychologie by o separační úzkost už jít nemělo. Ta se objevuje spíše mezi 5. - 7. měsícem a pak se může znovu objevovat kolem roku a půl.
Domnívala bych se, že to má spíše spojitost se spaním bratra s vámi v ložnici nebo s tím, že u dcery v tomto období víc roste fantazie - čili kdo ví, nad čím vším ještě přemýšlí nebo z čeho má obavu, když odcházíte z pokoje.
Moje doporučení:
- hodně si před večerní pohádkou vyprávějte, co jste v daném dnu prožili. Jak jste se měli, koho jste potkali ... - ventilujte emoce
- bráchu bych přestěhovala do pokojíku - pokud je to možné
- neaplikovala bych Estivillovu metodu - může to znamenat u dcery větší nejistotu - přijdete, odejdete a kdy vlastně zase přijdete?
- pokud nepomůže ke zklidnění bratr, byla bych určité dny s nimi v pokoji než usnou. Byla bych pevná v hlase, nebrala bych malou do náruče, z postýlky, do kuchyně ... Střídala bych se i s manželem, abyste měli vždy jeden z vás večer volno.
- klidně bych zaznamenala do kalendáře, kolik dnů budu s nimi v pokoji, kolik dnů budu ve dveřích pokoje a kolik dnů budu v nějaké chodbičce u jejich pokojíku - tak by se na základě její jistoty mělo stát, že po několika dnech nebo týdnech by zase měla dcera spát v klidu.
Domnívám se -protože o tom nepíšete - že se nic speciálního u vás doma nestalo, čili že by tam jiná příčina být neměla. Je to tak?
Samozřejmě že můžete udělat i krok zpět - že dáte obě děti k sobě do ložnice a uvidíte, zda jim to pomůže. Byl by to však krok zpět, nevím, jak by se pak podařilo opět nastolit to, co jste začali.
S pozdravem Ilona Špaňhelová
teoreticky dle vývojové psychologie by o separační úzkost už jít nemělo. Ta se objevuje spíše mezi 5. - 7. měsícem a pak se může znovu objevovat kolem roku a půl.
Domnívala bych se, že to má spíše spojitost se spaním bratra s vámi v ložnici nebo s tím, že u dcery v tomto období víc roste fantazie - čili kdo ví, nad čím vším ještě přemýšlí nebo z čeho má obavu, když odcházíte z pokoje.
Moje doporučení:
- hodně si před večerní pohádkou vyprávějte, co jste v daném dnu prožili. Jak jste se měli, koho jste potkali ... - ventilujte emoce
- bráchu bych přestěhovala do pokojíku - pokud je to možné
- neaplikovala bych Estivillovu metodu - může to znamenat u dcery větší nejistotu - přijdete, odejdete a kdy vlastně zase přijdete?
- pokud nepomůže ke zklidnění bratr, byla bych určité dny s nimi v pokoji než usnou. Byla bych pevná v hlase, nebrala bych malou do náruče, z postýlky, do kuchyně ... Střídala bych se i s manželem, abyste měli vždy jeden z vás večer volno.
- klidně bych zaznamenala do kalendáře, kolik dnů budu s nimi v pokoji, kolik dnů budu ve dveřích pokoje a kolik dnů budu v nějaké chodbičce u jejich pokojíku - tak by se na základě její jistoty mělo stát, že po několika dnech nebo týdnech by zase měla dcera spát v klidu.
Domnívám se -protože o tom nepíšete - že se nic speciálního u vás doma nestalo, čili že by tam jiná příčina být neměla. Je to tak?
Samozřejmě že můžete udělat i krok zpět - že dáte obě děti k sobě do ložnice a uvidíte, zda jim to pomůže. Byl by to však krok zpět, nevím, jak by se pak podařilo opět nastolit to, co jste začali.
S pozdravem Ilona Špaňhelová
V její náručí
