Výbuchy vzteku, rozjívenost, nezvladatelné chování syna

Dobrý den, prosím o radu. Synovi je sedm a půl roku, od záři začal navštěvovat první třídu základní školy (poté co nám byl učitelkou z MŠ i psycholožkou doporučen odklad školní docházky pro celkovou psychickou i fyzickou nezralost). Mateřskou školu navštěvoval 4 roky, chodil tam rád. Od malička byl velmi tvrdohlavý, upadal často kvůli maličkostem do záchvatů vzteku a tento stav stále přetrvává a je čím dál obtížnější ho zvládat. Syn reaguje výbuchem vzteku, kdykoli mu něco nedovolíme nebo odmítneme, někdy se chová vyloženě jako tříleté dítě. Např. jsme na procházce a on neviděl veverku, která přeběhla přes cestu, začne neovladatelně řvát, že ji chce okamžitě vidět. Nebo chce koláč, který dvě hodiny ležel na stole a několikrát jsme mu ho nabízeli, až ho nakonec někdo snědl. Je v tomto stavu naprosto nezvladatelný, neschopen se ovládnout, nenechá si nic vysvětlit, nevnímá okolí, nefunguje na něj nic, ani pár na zadek. Často to skončí tak, že se přestanu ovládat já, vybuchnu, těch pár na zadek stejně dostane a násilím ho zavřu do jeho pokoje, protože na příkaz, aby tam šel a přišel, až se uklidní, prostě nereaguje, a i potom křičí a kope do dveří. Ani ignorovat ho nepomáhá, chodí za mnou a vykřikuje, např. "a nechte mě! nechci vás! nic nebudu dělat!" vyloženě se snaží mě k tomu výbuchu vyprovokovat. Když k tomu pak dojde, většinou se rychle uklidní, pláče a omlouvá se, ale já po takové scéně nejsem schopná dělat, že se nic nestalo, na což on reaguje dalším vzdorem. Já jsem pak vyčerpaná a nešťastná, že jsem situaci nedokázala v klidu zvládnout.
Problém ale není jen ve vzteku, často je velmi rozjívený, chová se (omlouvám se za výraz, nevím, jak jinak to nazvat) "jako blbeček" - běhá po domě, skáče, křičí, vydává různé skřeky, pitvoří se, stále opakuje několik nesmyslných slov, provokuje nás nebo zlobí sestřičku. I v tomto stavu je naprosto nezvladatelný, na výzvy, že už to stačí a aby se uklidnil, není schopen reagovat. Často to pak skončí podobně jako výbuchy vzteku, přiznám se, že jsem na toto chování už trochu tzv. "alergická".
Snažím se syna co nejvíc zaměstnávat, má kroužky (i sportovní), manžel se ho snaží zapojovat do činností kolem domu. Nemůžu se mu ale věnovat 24 hodin denně, a on jakmile se chvilku nudí, začne takto vyvádět.
Přitom stále ještě žije tak trochu v jiném světě, neustále si hraje, nebere na vědomí, že na světě jsou nějaké povinnosti. Nejhorší je to po ránu, kdy má hodinu na to, aby se oblékl, nasnídal a připravil na odchod do školy, a kdybychom mu co dvě minuty nepřipomínali, aby na tom pracoval, bude ještě za tu hodinu ležet v pyžamu na koberci. Často i tato situace skončí scénou. Podobně je to s jídlem, málokdy se stane, že u jídla sedí v klidu, stále odbíhá, hraje si, provokuje. Když se na něj zlobíme, směje se nám do očí, když se mu snažíme rozumně domluvit, chvíli se tváří, že poslouchá, a pak řekne třeba " a mami, víš jak se jmenuje velitel transformerů?"... V podstatě jediné, co na něj trochu platí, je zákaz televize a sladkostí.
Přitom není hloupý, s učením až na grafomotoriku nemáme problém, víceméně sám se naučil počítat a číst. Dovede se i soustředit, když ho něco baví, dovede rozvinout hru, vydrží neomezeně poslouchat čtení z knížky.
Ve školce s ním (až na občasné výbuchy vzteku v prvních letech) problémy nebyly, v posledním roce ho naopak chválili, že se chová rozumně. Ani ve škole zatím problémy nejsou, za předpokladu, že musíme důsledně kontrolovat domácí úkoly a přípravu aktovky.
Omlouvám se za dlouhý dotaz, jsem už z této situace opravdu zoufalá a vyčítám si, že syna zanedbávám, a proto on takto reaguje. Pravdou je, že si s ním hraje mnohem víc manžel než já, bojové klučičí hry mi moc neříkají a velmi mě zaměstnává dcera. Výbuchy vzteku pro nic za nic ale má od malička, už před dceřiným narozením. Vždy je období, kdy jsou častější a pak zase méně časté.
Před rokem a půl jsme absolvovali vyšetření v ped.-psych. poradně kvůli odkladu školní docházky, kde byla konstatována celková nezralost a nevyrovnaný psychický vývoj, cca. před rokem pak vyšetření na neurologii kvůli tiku - mrkání, které se u něj přechodně objevilo. Byla konstatována nevyzrálost mozkové kůry a cca. třičtvrtě roku bral Encephabol. Další vyšetření nám bylo doporučeno až na základě případných problémů ve škole.
Prosím o radu, jak zvládat synovy stavy, nejsem už schopná posoudit, jestli je chyba v něm nebo ve mně.