Dcera se štítí instruktorky plavání

Dobrý den, prosím o radu v nastalé situaci.
Dcera 5,5 roku navštěvuje druhým rokem kurz plavání. Pohyb ve vodě je jednou z jejích nejmilejších aktivit (jednou týdně chodí plavat s tatínkem a jednou do kurzu) a do bazénu se vždycky těší. Jenže ve středu přijely s babičkou z plavání dřív - dceři se udělalo na bazéně špatně, bolelo ji břicho. Přemýšlely jsme s babičkou, jestli něco špatného nesnědla atd. Až mezi čtyřma očima se mi Sofinka svěřila, že si dnes všimla, že instruktorce chybí jeden prst na ruce. Po dobře odvedeném plaveckém úkolu si s instruktorkou děti vždycky plácnou...a že je jí z toho špatně. Pak začala plakat a řekla mi, že už nechce do plavání chodit. Rozebírali jsme to ze všech stran (chodí přece do plavání ráda a byla by škoda s tím skončit...paní instruktorka má děti ráda, sama měla o dceru starost...vysvětlení, že je to handicap, že to určitě bez prstu nemá jednoduché... atd. atd.). Nicméně jsme dospěly k tomu, že už o tom dcera nechce mluvit.
Přemýšlím, jak tento problém uchopit: jakým způsobem ji přesvědčit, že se nemusí bát, že se jí nic nestane, když si s paní učitelkou plácne...že na světě jsou lidi s handicapem a bude je potkávat, nejsou zlí a mohou být fajn. Manžel říká, že když ji necháme odejít z kurzu, celý život pak bude utíkat od problémů. Na druhou stranu, má smysl, aby chodila do plavání se sebezapřením? A jak je to s odpovědností za vlastní rozhodnutí (dobře, nechceš chodit do plavání, ale může tě to v budoucnu mrzet...)?
Moc Vám děkuji za radu
Míša