Otázka
Odpověď
Obsedantně kompulzivní porucha
29.12.2012 14:17:27 Lída
Dobrý den,
synovi jsou čtyři roky. Poslední asi tři měsíce si neustále čichá ke konečkům prstů na rukou. Od malička rád k věcem čichal a líbilo se mu, když voněly, ale to snad dělají všechny malé děti. Říkala jsem si, že je to jenom nějaký zlozvyk, který časem odezní, ale připadá mi, že frekvence je spíše hustší - někdy i třikrát za minutu, pokaždé když šáhne na nějaký předmět, ale občas i když jenom v klidu sedí. Když jsem se malého ptala, proč k prstům ustavičně čichá, říkal, že zkouší, jestli nesmrdí. Nechtěla jsem to lámat, ale "pohrozila" jsem mu, že když to bude pořád dělat, budeme muset zajít k paní doktorce, aby ho prohlédla. Taky jsme mu říkali, že se mu budou děti ve školce smát a on říkal, že to dělá jenom proto, že a ho nikdo nevidí a až začne do školky chodit (příští podzim), tak už si k prstům čichat nebude. Nevím, začínám si myslet, že to není jenom obyčejný zlozvyk, ale že může mít hlubší důvod a že může jít o obsedantně kompulzivní poruchu.
Co se týká rodinného prostředí, je pravda, že já jsem hodně čistotná a neustále si myju ruce. Je fakt, že k čistotě vedu i syna, ale dávám pozor, aby to bylo v míře - ručičky myjeme vesměs akorát po návratu z venku, po použití toalety a před jídlem či po jídle, případně občas v průběhu dne, když má ručičky upocené nebo ulepené.
Parkrát už jsem si všimla, že to u něho vidí i naše mladší dvouletá dcera a taky si k prstíčkům přičichne.
Je třeba to začít nějak řešit nebo tomu dát čas a volný průběh?
synovi jsou čtyři roky. Poslední asi tři měsíce si neustále čichá ke konečkům prstů na rukou. Od malička rád k věcem čichal a líbilo se mu, když voněly, ale to snad dělají všechny malé děti. Říkala jsem si, že je to jenom nějaký zlozvyk, který časem odezní, ale připadá mi, že frekvence je spíše hustší - někdy i třikrát za minutu, pokaždé když šáhne na nějaký předmět, ale občas i když jenom v klidu sedí. Když jsem se malého ptala, proč k prstům ustavičně čichá, říkal, že zkouší, jestli nesmrdí. Nechtěla jsem to lámat, ale "pohrozila" jsem mu, že když to bude pořád dělat, budeme muset zajít k paní doktorce, aby ho prohlédla. Taky jsme mu říkali, že se mu budou děti ve školce smát a on říkal, že to dělá jenom proto, že a ho nikdo nevidí a až začne do školky chodit (příští podzim), tak už si k prstům čichat nebude. Nevím, začínám si myslet, že to není jenom obyčejný zlozvyk, ale že může mít hlubší důvod a že může jít o obsedantně kompulzivní poruchu.
Co se týká rodinného prostředí, je pravda, že já jsem hodně čistotná a neustále si myju ruce. Je fakt, že k čistotě vedu i syna, ale dávám pozor, aby to bylo v míře - ručičky myjeme vesměs akorát po návratu z venku, po použití toalety a před jídlem či po jídle, případně občas v průběhu dne, když má ručičky upocené nebo ulepené.
Parkrát už jsem si všimla, že to u něho vidí i naše mladší dvouletá dcera a taky si k prstíčkům přičichne.
Je třeba to začít nějak řešit nebo tomu dát čas a volný průběh?