Otázka
Odpověď
Střídavá péče
25.4.2013 10:30:32 Petra
Dobrý den, mám otázku, ale napřed bych vysvětlila situaci. Jsem rozvedená, dceři bude v srpnu 7 let a je v mé péči, na tom jsme se s exmanželem dohodli. Rozvedená jsem rok a půl a bydlím s novým přítelem, který zastává důslednost ve výchově a já s tím souhlasím i když jsem asi dříve tak důsledná nebyla. Dcera jezdí za exmanželem každý druhý víkend plus každý týden má dceru ještě jeden den přes noc, dcera je poslední rok ve školce, v září půjde do školy. Dcera nás má oba ráda. Ale pořád o tatínkovi mluví, nevím, co se děje, když je dcera u něj, zda u něj také o mě mluví. Exmažel má asi rok již přítelkyni co s ním bydlí.
Vím, že je sobecká má otázka, ale hrozně mě bolí, že při jejích otázkách se cítím tak, že mě vlastně nemusí, protože jsem nějaká "jistota". Jako mámu, která se stará o úplně všechno, nestrká dítě po prarodičích jako exmanžel, ale věnuji se jí, od hraček, času i aktivit až po starosti spojené s kroužky a to nejen dojížděním ale i platbami se starám kdežto ex neřeší každodenní hygienu dítěte, do školky jde s "nevyčištěnými" zuby, neučasaná apod.
Proč se tohle děje, že dítě tíhne k tátovi, např. tento víkend má strávit se mnou a včera večer mi říkala, jak se musí sbalit k tátovi,a když jsme ji upozornila, že je "náš" víkend, tak mi s úsměvem řekla, že na to zapomněla a dnes ráno také, že až ji vyzvednu ze školky, že si sbalí věci k tátovi, už jsme neměla sílu jí k tomu něco říci. Je pravda, že takové věci jako "zapomínání" na nějké věci je u ní "normální".
Dělám něco špatně? Co s tímto mohu udělat?
Ještě jedna poznámka, před rokem chtěla být u tatínka více, takže jsem ji dala na týden k němu, polovinu času strávila u prarodičů a po týdnu mi volala, že se jí stýská. Můžete mi prosím poradit co s touto situací? V archivu jsem nic podobného nenašla. Spíš jde o pocit, že když má jít k tátovi tak se nemůže dočkat, kdežeto když má jít od něj ke mě tak žádné "nadšení" nevidím. Ještě bych chtěla sdělit, že si ji manžel nijak nekupuje, spíše mám pocit, že nemá na ni moc času, ze svého času bych to viděla tak na 75% vyžití s ní, zbytek je u prarodičů. Moc Vám děkuji za odpověď.
Petra
Vím, že je sobecká má otázka, ale hrozně mě bolí, že při jejích otázkách se cítím tak, že mě vlastně nemusí, protože jsem nějaká "jistota". Jako mámu, která se stará o úplně všechno, nestrká dítě po prarodičích jako exmanžel, ale věnuji se jí, od hraček, času i aktivit až po starosti spojené s kroužky a to nejen dojížděním ale i platbami se starám kdežto ex neřeší každodenní hygienu dítěte, do školky jde s "nevyčištěnými" zuby, neučasaná apod.
Proč se tohle děje, že dítě tíhne k tátovi, např. tento víkend má strávit se mnou a včera večer mi říkala, jak se musí sbalit k tátovi,a když jsme ji upozornila, že je "náš" víkend, tak mi s úsměvem řekla, že na to zapomněla a dnes ráno také, že až ji vyzvednu ze školky, že si sbalí věci k tátovi, už jsme neměla sílu jí k tomu něco říci. Je pravda, že takové věci jako "zapomínání" na nějké věci je u ní "normální".
Dělám něco špatně? Co s tímto mohu udělat?
Ještě jedna poznámka, před rokem chtěla být u tatínka více, takže jsem ji dala na týden k němu, polovinu času strávila u prarodičů a po týdnu mi volala, že se jí stýská. Můžete mi prosím poradit co s touto situací? V archivu jsem nic podobného nenašla. Spíš jde o pocit, že když má jít k tátovi tak se nemůže dočkat, kdežeto když má jít od něj ke mě tak žádné "nadšení" nevidím. Ještě bych chtěla sdělit, že si ji manžel nijak nekupuje, spíše mám pocit, že nemá na ni moc času, ze svého času bych to viděla tak na 75% vyžití s ní, zbytek je u prarodičů. Moc Vám děkuji za odpověď.
Petra
V její náručí
