Problémy se 7letým synem

Dobrý den, prosím o radu. Jde o mého 7letého syna, problémy začaly už ve školce, rešili jsme každý den, strkání dětí, bouchání, vzdor, vztahovačnost. Syn vyrůstá se svou 11letou sestrou (atypický autismus, MR), občas k němu přijde a plácne ho, on ji to oplatí, vysvětlujeme mu, že oplácet prostě nesmí, vysvětlujeme mu její nemoc. Nemá to prostě jednoduchý, a já nevím jak pomoct, nemáme žádný čas být jen s ním. V září nastoupil do školy, je to chytrý kluk, i když ze začátku se paní učitelce jevil jako dost dětský a přemýšlela dodatečně o odkladu. Je fakt, že přechod ze školky,kde si děti jen hrají, do školy, kde si už hrát nemůžou je těžký. V učení nijak nezaostává, je to takový průměr ani nejhorší ani v ničem nejlepší. Problémy jsou zase v chování, od začátku roku - počmáral holčičce tričko, paní učitelka to tak podala, synovo vysvětlení, že holčička dělala, že na něj čmárá (čmárala prstem po zádech), tak ji na oplátku doopravdy počmáral triko. Nedávno dostal poznámku, že udeřil spolužáka do obličeje, přišel ten den domů poškrábanej, ale zase to vypadá jednostranně, že jen on někomu něco provedl. Ptala jsem se ho, a on mi vysvětlil, že si s kamarádem jen hrály na autoroboty, a ty si prostě pěstí do obličeje dávají (vím, není to omluva, nesmí se to, ale nebylo to jen tak, že by chtěl někomu vrazit - jen učitelce to neřekl), vše co se stane slyším 2x, jednou paní učitelka a pak mi to říká syn, je to stejné, ale vyzní to prostě jinak. Někdy mi přijde, že se spíš neumí obhájit, anebo to neřeší, protože tohle přesně ho doma učíme (že ségře prostě nesmí ubližovat, brání se sám, vše si vyřídí sám a nic neřekně). Paní učitelka trvá na pedagogicko psychol. por., kde jsme teda už byly, tam nám řekli, že v pohodě, že je to takový mírný podprůměr (mentálně), a stím chováním nás poslaly jinam. Tam už jsme taky byly, kde jsme se s psycholožkou dohodli, že to není tak hrozné na to, aby chodil mezi děti, které mají opravdu dost velké problémy v chování. Myslím, že se to moc nafukuje, nechci pořád syna obhajovat, ale mě přijde, že jenom on je vždy chycen při něčem, nebo plácne někoho kdo si postěžuje. Syn takový není, když mu někdo něco udělá, on nic neřekne, a jen si to sám vyřeší prostě po svým. To že se děti poštuchují je normální, mě to tak přijde, kolikrát už jsem tohle ve škole viděla. Co s tím, chci s paní učitelkou spolupracovat, ale vidím to trochu jinak, vím, že má na starosti 25 dětí, ale všichni holt nejsou stejný, syn je prostě živější, nikdy jsem se nesetkala s tím, že by někoho uhodil jen tak, on k tomu měl vždy důvod. Snažím se mu vysvětlovat, že to takhle vyřizovat si nesmí, ale u něj je to vždy v zápalu. Mimochodem, je to i takový nemotora, takže při hře je akčnější a občas jde i o úraz.
Taky je to malý provokatér, a občas jen ze srandy či z nudy jde kolem kluka vezme mu tužku a hodí ji pryč. Co s tím, prosím poradte, jde o nějaké velké výchovné problémy, které mám opravdu začít řešit?? Jinak je syn mazlivý, umí řict mám tě rád, občas vztahovačný a vzteklý. Po popovídání s paní učitelkou mi však přijde jako nějaký velký gauner. Moc děkuji za radu