2,5letá dcera neumí čurat na nočník

Dobrý den, moc Vás prosím o radu.Moje dcera, které bude v dubnu 2,5 roku, se dosud nenaučila chodit na nočník, spíše ho ignoruje a nespolupracuje. Když ho na ni posadím, občas se podaří, že se aspoň odpoledne po spaní vyčurá, když má „dobré období“, tak je to třeba 3 dny za sebou, pak ale třeba 3 týdny nic. Na nočník si sama neřekne, mokro v plínce jí evidentně nevadí a většinou hlásí alespoň to, když ji občas nechám bez plínky a počurá se. Občas, když se počůrá do plínky, tahá si za plínku, ale to už je mokrá. Na dotazy, zda chce čurat nebo na nočník, odpovídá zásadně ne, stejně tak obvykle zapírá i bobek v plínce. Když se ptám, proč si počurala plínečku, tváří se že neslyší a zamlouvá to. Všimla jsem si také, že se nočník asi nikdy nevyčurala v přítomnosti někoho jiného než mě, ani tatínka nebo babiček.
Snažím se ji posadit po spaní, před spaním, po jídle, nebo když vydrží být déle v suchu. Obvykle to ale dopadne tak, že na nočníku nic a pak je do 10 min. mokrá, to je pak pro mě hodně deprimující. Zkoušíme pro změnu i dětské sedátko na WC, ale ani to ji nemotivuje.
Rady babiček, jako pouštět tekoucí vodu, lechtat na nožičce nebo „vystihnout“ dobu, kdy se jí bude chtít čurat jsou hezké, ale u nás nefungují. Už jsem z toho ve stresu, ale snažím se to nepřenášet na dcerku, pořád si říkám, že se to jednou zlomí, ale dny, týdny, a v podstatě měsíce ubíhají a pořád nevidím nějaké zlepšení. A už opravdu nevím, jak na to.
Na nočník jsem ji začala posazovat cca v 1,5 roce, občas se povedlo, většinou ne, teplý začátek léta trávila na zahradě jen ve spoďárkách, aby si případnou nehodu lépe uvědomila, nočník byl vždy poblíž, ale obvykle to končilo opět mokrými kalhotkami po opuštění nočníku. Druhá půlka léta byla velmi deštivá a chladná, takže jsme venku žádného pokroku nedosáhli.
Jinak je to velmi veselá, chytrá a šikovná holčička, na svůj věk extrémně upovídaná, s obrovskou slovní zásobou, zná spoustu říkanek a písniček, je zvídavá, pořád se ptá co je tohle a co tamto, velmi ji baví skládání puzzle, má při hrách velkou fantazii, miluje vodu, na plavání pro kojence a batolata chodíme od 11 měsíců, v září jsme rovněž začaly chodit na cvičení rodičů s dětmi, zde má nejraději různé překážkové dráhy. Co se týká zázemí, žádné velké změny u nás doma ani v blízkém příbuzenstvu co se týká zázemí nebo vztahů neproběhly, vše v pořádku. Co se týká vývoje po fyzické stránce, od mala byla spíše drobnější, otáčení na bříško nebo lezení se naučila relativně „v termínu“, i když o něco později než vrstevníci. Dle paní doktorky vše ale v pořádku. Obcházet nábytek uměla dcera kolem roku, ale byla velmi opatrná, přestože doma dokázala udělat 6-8 kroků bez držení, většinou dávala přednost tomu se aspoň dotýkat nějakého nábytku (asi pro pocit jistoty). Samostatně začala chodit v 17 měsících, ale to tak, že se najednou pustila a od té doby chodila a běhala naprosto bezvadně i v nerovném terénu a na delší vzdálenosti, a to bez jakýchkoli karambolů. Může tento vývoj hrát s problematickým chozením na nočník nějakou roli?
Snažím se domlouvat, vysvětlovat, ukazuju na příkladech kamarádů, občas se trochu zlobím, říkám, že ji nevezmou do školky, ale snažím se ji netrestat, spíše chválit a drobně odměnit. Je ale vidět, že pokud se jí podaří se do nočníčku vyčurat, že z toho má sama radost. Přitom mám pocit, že teoreticky ví, co se po ní chce, že se má čurat do nočníčku nebo na záchod, ne do plínky, ale jak na to? Je možné, že by na to stále ještě nebyla fyzicky připravená? Jako kdyby pro ni chození na nočník představovalo vyrušení od her a bylo pro ni nepodstatné. Ty stávající občasné „úspěchy“ mi připadají spíše náhodné.
Moc moc prosím o radu, opravdu už nevím, jak mám dál postupovat.