Otázka
Odpověď
Re:Jak na nočník
14.2.2002 12:36:43 Silvie Nedvědová
Dobrý den,
mně se zdá ten postup, hlavně chválit za to, když se dítěti podaří včas si říci, dát najevo, že potřebuje na nočníček, a příliš nedělat tragédii z toho, když se to nepodaří, přiměřený a dobrý. Myslím, že můžete dál takto pokračovat.
Jen bych zdůraznila, že učení neprobíhá přímočaře, že nejde očekávat, že když dítě nějakou dovednost po nějaké období zvládá, že už to tak bude pořád nebo se to bude jen stále zlepšovat.
Naopak, výkyvy jsou přirozené, způsobit je může větší zaujetí nějakou nově naučenou dovedností, dítě jakoby nezvládne myslet na vše najednou, nebo větší zaujetí hrou… Poměrně dlouho do předškolního věku, hlavně u čůrání, má velký vliv i jen malé nebo začínající nachlazení nebo jiné i nezávažné onemocnění dítěte. U některých dětí hraje roli i změna režimu dne, výlet…
Třeba pomůže srovnání s učením chůze. Jistě člověka nepřekvapí, že i když už dítě měsíc, i déle, chodí a v podstatě to umí, občas, za určitých okolností, v těžším terénu, upadne, potřebuje pomoci… Vidíme, že ta dovednost a obratnost zraje postupně, s nějakými výkyvy, a není nám to divné.
Je myslím normální, že člověk někdy dá, zcela spontánně najevo rozladěnost, z toho, že dítě nezvládlo něco, co už si zvykl, že „je v pohodě“, že se „stane nehoda“ v nějaké situaci, kdy se opravdu nehodí, jít dítě přebalovat, nemáme s sebou pleny... To, že máma se mračí, že si povzdychla… může být pro dítě jen další informace navíc, zdůraznění, a je- li to občas, není třeba se tím nějak trápit. Myslím si, že tady je spíš důležité, aby se z toho nestalo pravidelné trestání a vyčítání, když se dítěti nedaří chodit včas na nočníček…, což už by mohlo mít dimenze zbytečného trápení dítěte.
Pokud máte pocit, že dítě „testuje“, může to být jeho nevědomá potřeba si tuhle novou dovednost „zařadit“, ve smyslu „jak moc je to pro mámu důležité“.
Hodně pohody a trpělivosti
Mgr. Silvie Nedvědová
mně se zdá ten postup, hlavně chválit za to, když se dítěti podaří včas si říci, dát najevo, že potřebuje na nočníček, a příliš nedělat tragédii z toho, když se to nepodaří, přiměřený a dobrý. Myslím, že můžete dál takto pokračovat.
Jen bych zdůraznila, že učení neprobíhá přímočaře, že nejde očekávat, že když dítě nějakou dovednost po nějaké období zvládá, že už to tak bude pořád nebo se to bude jen stále zlepšovat.
Naopak, výkyvy jsou přirozené, způsobit je může větší zaujetí nějakou nově naučenou dovedností, dítě jakoby nezvládne myslet na vše najednou, nebo větší zaujetí hrou… Poměrně dlouho do předškolního věku, hlavně u čůrání, má velký vliv i jen malé nebo začínající nachlazení nebo jiné i nezávažné onemocnění dítěte. U některých dětí hraje roli i změna režimu dne, výlet…
Třeba pomůže srovnání s učením chůze. Jistě člověka nepřekvapí, že i když už dítě měsíc, i déle, chodí a v podstatě to umí, občas, za určitých okolností, v těžším terénu, upadne, potřebuje pomoci… Vidíme, že ta dovednost a obratnost zraje postupně, s nějakými výkyvy, a není nám to divné.
Je myslím normální, že člověk někdy dá, zcela spontánně najevo rozladěnost, z toho, že dítě nezvládlo něco, co už si zvykl, že „je v pohodě“, že se „stane nehoda“ v nějaké situaci, kdy se opravdu nehodí, jít dítě přebalovat, nemáme s sebou pleny... To, že máma se mračí, že si povzdychla… může být pro dítě jen další informace navíc, zdůraznění, a je- li to občas, není třeba se tím nějak trápit. Myslím si, že tady je spíš důležité, aby se z toho nestalo pravidelné trestání a vyčítání, když se dítěti nedaří chodit včas na nočníček…, což už by mohlo mít dimenze zbytečného trápení dítěte.
Pokud máte pocit, že dítě „testuje“, může to být jeho nevědomá potřeba si tuhle novou dovednost „zařadit“, ve smyslu „jak moc je to pro mámu důležité“.
Hodně pohody a trpělivosti
Mgr. Silvie Nedvědová
V její náručí
