Re: Strach po návštěvách lékařky

Dobrý den, Leo,
první, co mě napadá, zkuste poradnu pediatra na „Rodině“ nebo, pokud máte vstřícnou paní doktorku, poraďte se s ní, zda by nešlo ty očkovací intervaly nějak prodloužit. Bohužel jsou teď injekce tak nahuštěny v prvních letech života, samozřejmě ve snaze o co nejvčasnější nástup účinků očkování, že děti, které jinak třeba nejsou nemocné, znají lékaře ne jako místo, kde jim dají lék, který pomůže, uzdraví je, ale jen jako místo, „kde mi zase bůhvíproč budou ubližovat“.
Mám zkušenost s tím, že dětem, které trpí alergií na očkovací látky, se právě očkování individuálně přizpůsobuje, například intervaly mezi očkováním jsou delší.
Také mě napadá, zda to nemůže být tím, že si třeba dcerka s paní doktorkou nějak „nesednou“? Jaký vztah máte k paní doktorce Vy? Někdy pomůže změnit lékaře…
V tomto věku je opravdu málo pravděpodobné, že by se podařilo to dítěti „vysvětlit“.
Pokud jste z Prahy nebo máte možnost do Prahy dojíždět, mohu Vám nabídnout možnost konzultací s PhDr. Martinou Pilařovou, která je dětskou psycholožkou a terapeutkou, pracuje v Podolí, v Ústavu pro péči o matku a dítě, a má zkušenosti s prací s takto malými dětmi, i s podobnou problematikou, úzkosti v reakci na prodělané lékařské zákroky, její telefon je: 0604 267170 nebo 02 96511 476 (526). Pravděpodobně by nešlo o jedno setkání, spíš více, protože, jako se problém nějakou dobu rozvíjí, tak také k jeho odeznění je potřeba určité časové období.
Pokud byste žádný z výše uvedených způsobů nechtěla využít, určitá rada jak postupovat, aby se potíže aspoň zmírnily, aspoň ty, které nejsou vázány přímo na návštěvu lékaře, je tato:
Zkuste vypozorovat situace, kdy „je pohoda“, kdy se dcerka nebojí, kdy se Vám daří ji uklidnit, případně se Vám podaří, aby na svůj strach zapomněla. Jaká je v tu chvíli atmosféra, jak se chováte, případně cítíte Vy, co jsou předpoklady, podmínky, okolnosti… toho, že se to daří, že je pohoda. Ty „dobré“ způsoby řešení pak zkuste zopakovat, případně s malou obměnou použít i v jiných situacích.
Neuklidní ji, že ji držíte? Vždycky je to tak, jak popisujete, nebo se to někdy podařilo jinak?
Jak s ní do toho obchodu vcházíte, vedete ji za ruku? Nebo je na kočárku? Zkusila jste s ní vejít do obchodu v situaci, kdy už ji držíte na ruce venku? Dítě může mít pocit lepší kontroly nad situací, lepšího přehledu a tedy i bezpečí, když je „nahoře“. Pomáhá, když její pozornost odvedete, když ji chováte, povídáte si s ní? Může mít v ruce nějakou hračku? zkuste ji, klidným hlasem, informovat o všem, co děláte, i kdyby nerozuměla, bude cítit, že má Vaši pozornost, a intonace hlasu jí „dá zprávu“, že je všechno v pořádku.
Pomohlo by, kdyby šel někdo do obchodu s Vámi? Třeba přítelkyně, taky s dítětem, má-li dcerka ráda kontakt s druhými dětmi nebo naopak někdo, kdo by měl volné ruce, když Vy chováte dcerku, a ukládal by nákup do vozíku, do tašky…
Jak se při vstupu do obchodu cítíte Vy? Někdo nerad nakupuje s malými dětmi a je z toho také „nesvůj“, dítě to může vycítit, a zneklidní… Co by pomohlo Vám, abyste se cítila v těch popsaných situacích lépe, klidněji…?
To jsou takové, přibližné náměty, jak asi nad tím problémem přemýšlet.
Je ale také možné, že dcerka je nějak více vnímavá na ty nepříjemné podněty, více a déle si je pamatuje, než situace příjemné…, to nedokážu podle Vašeho vyprávění dobře posoudit, ale, pokud byste nevyhledala odborníka, myslím psychologa nebo psychiatra v současnosti, radila bych to někdy v průběhu předškolního věku udělat.
Mějte se hezky, ať se Vám daří
Mgr. Silvie Nedvědová