Otázka
Odpověď
Puntíkový systém
22.3.2002 9:54:14 Vlaďka H., syn 5 let
Vážená paní magistro,
chci se Vás zeptat na problém s chováním mého 5-ti letého syna. Je velmi inteligentní a chytrý (což mi říkají i ve školce), je však velmi neposlušný a neukázněný. V poslední době na něj vůbec nic neplatí. Žádné zákazy, domluvy, tresty. Když mu zakážu za neposlouchání nebo zlobení třeba Večerníček, tak mi řekne, že se stejně nechtěl dívat. Když mu plácnu přes ruku nebo přes zadek, briskně odpoví, že ho to stejně nebolelo. Snažím se mu pak vysvětlit, že nedostal proto, aby ho to bolelo, ale proto, aby si uvědomil, že udělal něco nesprávného. Ale vše mi připadá marné. Příště je to zase stejné.
V poslední době si na něj stěžují ze školky, že sám vymýšlí vylomeniny a popichuje ostatní děti ke zlobení, když mu paní učitelka řekne, že to nesmí, přikývne, že ví, ale jakmile se učitelka otočí, provede něco dalšího. Přitom když je sám a plně se mu věnujete, máte dojem, že to je ten nejchytřejší a nejhodnější kluk (to mi potvrdila i p.učitelka).Doma se mu snažím věnovat, chodím s ním ven, hrajeme doma hry, čteme si knihy, když musím něco dělat, tak mi buď pomůže nebo si hraje sám. Tatínek na něj nemá moc času, protože má 2 zaměstnání.
Už tolikrát jsem mu domlouvala, snažila jsem se s ním řešit všechny možné situace, do kterých se může dostat a jak se má při nich chovat (při spaní ve školce nevstávat, otočit se k dětem zády a nevšímat si ostatních), když ho někdo bude stahovat ke zlobení, říct, že to není správné a jít si hrát s někým jiným, sám nevymýšlet nic, co by nebylo správné a rozzlobilo by p. učitelku či jiného dospělého (babičku, tatínka nebo mě). On to chápe, prodiskutujeme to spolu, slíbí, že se polepší, ale přitom si dál jede podle svého. Tzn. zlobení a neposlouchání. Teď naposledy jsem vymyslela, že mu řeknu, že ho odhlásím z již objednané letecké dovolené k moři (na kterou se neskutečně těší), zavedeme doma "puntíky" - černý za zlobení, červený za pochvalu a kterých bude víc, tak potom buď pojede na dovolenou a znovu ho přihlásím, nebo zůstane doma. Mám však strach, že to nezvládne, černých puntíků bude jako naseto a na dovolenou pravěpodobně stejně pojede (protože jsem ho samozřejmě odhlásila jen naoko).
Sice jsem mu několikrát řekla, že věřím, že je šikovný a chytrý a jistě se mu podaří to, aby měl červených puntíků hodně a černých úplně malinko, ale vnitřně o tom přesvědčena nejsem.
Myslela jsem, že když mu pohrozím zákazem něčeho, na co se skutečně těší, tak to bude mít účinek, ale prozatím to tak nevypadá. Sice to obrečel, ale změnu v chování nevidím.
Na závěr bych ještě napsala, že se snažím být v zákazech důsledná a když mu něco za trest zakážu, tak to pak nedovolím, ani kdyby mě přemlouval a sliboval, že už bude hodný.
Jaký názor máte, paní magistro, na onen, "puntíkový systém"?
Děkuji za odpověď.
Vlaďka Hankeová
chci se Vás zeptat na problém s chováním mého 5-ti letého syna. Je velmi inteligentní a chytrý (což mi říkají i ve školce), je však velmi neposlušný a neukázněný. V poslední době na něj vůbec nic neplatí. Žádné zákazy, domluvy, tresty. Když mu zakážu za neposlouchání nebo zlobení třeba Večerníček, tak mi řekne, že se stejně nechtěl dívat. Když mu plácnu přes ruku nebo přes zadek, briskně odpoví, že ho to stejně nebolelo. Snažím se mu pak vysvětlit, že nedostal proto, aby ho to bolelo, ale proto, aby si uvědomil, že udělal něco nesprávného. Ale vše mi připadá marné. Příště je to zase stejné.
V poslední době si na něj stěžují ze školky, že sám vymýšlí vylomeniny a popichuje ostatní děti ke zlobení, když mu paní učitelka řekne, že to nesmí, přikývne, že ví, ale jakmile se učitelka otočí, provede něco dalšího. Přitom když je sám a plně se mu věnujete, máte dojem, že to je ten nejchytřejší a nejhodnější kluk (to mi potvrdila i p.učitelka).Doma se mu snažím věnovat, chodím s ním ven, hrajeme doma hry, čteme si knihy, když musím něco dělat, tak mi buď pomůže nebo si hraje sám. Tatínek na něj nemá moc času, protože má 2 zaměstnání.
Už tolikrát jsem mu domlouvala, snažila jsem se s ním řešit všechny možné situace, do kterých se může dostat a jak se má při nich chovat (při spaní ve školce nevstávat, otočit se k dětem zády a nevšímat si ostatních), když ho někdo bude stahovat ke zlobení, říct, že to není správné a jít si hrát s někým jiným, sám nevymýšlet nic, co by nebylo správné a rozzlobilo by p. učitelku či jiného dospělého (babičku, tatínka nebo mě). On to chápe, prodiskutujeme to spolu, slíbí, že se polepší, ale přitom si dál jede podle svého. Tzn. zlobení a neposlouchání. Teď naposledy jsem vymyslela, že mu řeknu, že ho odhlásím z již objednané letecké dovolené k moři (na kterou se neskutečně těší), zavedeme doma "puntíky" - černý za zlobení, červený za pochvalu a kterých bude víc, tak potom buď pojede na dovolenou a znovu ho přihlásím, nebo zůstane doma. Mám však strach, že to nezvládne, černých puntíků bude jako naseto a na dovolenou pravěpodobně stejně pojede (protože jsem ho samozřejmě odhlásila jen naoko).
Sice jsem mu několikrát řekla, že věřím, že je šikovný a chytrý a jistě se mu podaří to, aby měl červených puntíků hodně a černých úplně malinko, ale vnitřně o tom přesvědčena nejsem.
Myslela jsem, že když mu pohrozím zákazem něčeho, na co se skutečně těší, tak to bude mít účinek, ale prozatím to tak nevypadá. Sice to obrečel, ale změnu v chování nevidím.
Na závěr bych ještě napsala, že se snažím být v zákazech důsledná a když mu něco za trest zakážu, tak to pak nedovolím, ani kdyby mě přemlouval a sliboval, že už bude hodný.
Jaký názor máte, paní magistro, na onen, "puntíkový systém"?
Děkuji za odpověď.
Vlaďka Hankeová
V její náručí
