Co dělá děti šťastnějšími než brouzdat se sněhem, přeskakovat kaluže, tančit v dešti a nechat vítr pročesávat kadeře.
"Náš syn již půjde po prázdninách do školy, a stále si občas cucá palec, je to vůbec normální?"
Desetiletá školačka ukazuje mamince notýsek se známkami. Jednička z matematiky, z vlastivědy, ale co to vidím tady, zastaví se matčin prst na povážlivě oblé číslici. Holčička smutně protáhne obličej - nešťastná hudebka!
Všechny maminky (ale i ostatní členové rodiny) mají o děťátku své představy daleko dříve, než se narodí. Je to správné, nebo je lépe si nic nepředstavovat, aby to "nezakřikly"?
"Divadlem světa" malého dítěte rozumíme vše, co k němu přichází, co dítě v kontextu svých bližních přijímá a jak se v rámci této reprezentace světa k němu vztahuje jeho nejbližší okolí.
Obtížným úkolem dospívání je získat pocit vlastní totožnosti a dopracovat se k nezávislosti. Aby se to mohlo podařit, musí zákonitě dojít k určitému odstupu dospívajících od jejich rodičů a zbytku rodiny.
Od jakého věku je dobré dětem něco zakazovat? A jak na to? Ukázka z nové knihy nakladatelství Portál.
Vedle primárních vztahů dítěte s rodiči upozorňuje současná psychologie stále více na vztahy, které se v "prvním světě" dítěte utvářejí téměř paralelně. Mezi ně patří vztahy dítěte a jeho prarodičů.
Jsou pořád ještě děti, které musí rodiče „od knížky honit“. Objektivně ale musím přiznat, že obecný nářek nad úpadkem čtenářství a nad převahou laciné televizní podívané znatelně převládá.
Pro správný vývoj dětí je důležité především železo, fosfor, vápník a vitaminy. Jak dětem zajistit dostatek těchto látek?
(C) 1999-2024 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.