Názory k článku Poradna: Otec u porodu? Díky, raději ne.

Ale tak to je normální, že mají lidi věci jinak, ne? Já třeba účast manžela u porodu automaticky očekávala, on se nebránil (i když tedy asi obavy měl, krev a podobné "projevy" moc dobře nesnáší), ale když "přïšlo tvrdý na tvrdý" zjistila jsem, že ho tam rozhodně nechci. Ono to asi nakonec proběhlo jak mělo, vzhledem k tomu, že mi v porodnici dost dlouho nevěřili mé bolesti při kontrakcích (monitor prostě žádné kontrakce neviděl), tak možnost, že fakt už brzy porodím, připustili natolik pozdě, že manžel nestihl přijet (od začátku se mnou v porodnici nebyl, protože jsem nastoupila den předem na vyvolání porodu při přenášení, ovšem nakonec se "to" rozběhlo samo). Ale vím, že celou druhou dobu porodní jsem věděla, že ho tam nechci a když mi na něj zrovna přišla myšlenka mezi kontrakcemi, tak jsem vykřikovala "ať ho sem hlavně nepouštěj než se to dítě narodí" Myslím, že jsem prostě považovala za zbytečné, aby se díval "na to trápení" (měla jsem tedy zřejmě zcela průměrný porod, žádné drama) a věděla jsem, že by mi to vadilo. Naštěstí dojel akorát - dítě už bylo na světě a já se "nudila" při čekání na placentu. Pro mě ideální. Při druhém porodu bylo všechno vyřešeno tím, že musel zůstat doma se starším dítětem, tchyni doma "předem" jsem fakt nechtěla ...

Máme tři děti a vůbec si neumím představit, že bych manžela u porodů neměla

Máme tři děti a vůbec si nedovedu představit, že by se manžel měl koukat, jak rodím. Máme k sobě i po téměř 40-ti letech moc krásný vztah, zažíváme spolu hodně krásného a zažili jsme samozřejmě i špatné chvíle, stále se milujeme, ale u porodu bych ho nechtěla. Manžel má velice hezký vztah k dětem, hodně se jim věnoval i v době, kdy to zdaleka ještě nebylo tak samozřejmé jako dnes, zastal všechny práce, spojené s péčí o miminka, ale být u porodu? Ne a ještě jednou ne.