Názory k porodnici Fakultní nemocnice

Také jsem rodila v Olomouci a mám stejné zkušenosti. Můj syn se narodil ve 35. týdnu, byl dán na JIP do inkubátoru (protože vážil 2,30 kg a byl v pořádku tak byl v inkubátoru jen jeden den), mě dali na gynekologické oddělení. Rodila jsem po půlnoci a když jsem chtěla svého syna ráno vidět, bylo mi řečeno, že za mnou dětský lékař přijde. Do 10.00 hod. nikdo nepřišel, pak mi bylo sděleno, že už je oběd, ve 13.00 hod jsem už nevydržela a sama odešla na dětské JIP, abych zjistila, že je vše v pořádku. Přístup sester na JIP i intermediární péči výborný, byly moc hodné, pomáhaly i mně, neboť jsem měla "ztvrdlá" prsa, což sestry na gynekologii vůbec nezajímalo (a lékař do lékařské zprávy napsal prsy volné). Nejhorší bylo, když mě v úterý z gynekologie propustili a poslali domů, můj chlapeček tam zůstal sám, přitom jsem za ním už v pátek znovu nastoupila. Když jsem tam chtěla zůstat, protože jsem věděla, že se bude jednat o krátkou dobu do jeho propuštění, bylo mi řečeno, že nejsou hotelové zařízení.Ještě jedna "perlička" z porodního sálu. když mě chtěli zašívat, porodní asistentka se velmi podivovala nad tím, co to mají za nitě, proč nejsou nové, jsou tam ty staré ... Lékař se ptal jestli jsou vstřebávací nebo ne. Nikdo nevěděl. Později na gynekologii mi bylo řečeno, že nitě jsou samozřejmé vstřebávací. Byla jsem velmi překvapená, když mi můj gynekolog při kontrole po šestinedělí vytahoval stehy.

Vůbec jsem nepochopila tvůj příspěvek "VIP manželko", tím co tu píšeš dáváš akorát najevo, jak se bojíš bolesti, podle toho, jak jsi měla všechno dopředu naplánované. Ti kteří podle tebe začnou rodit někdy v noci jsou na tom vlastně úplně špatně. Nemám ráda, když ze sebe někdo dělá něco víc, než je.

Silvie, to byla jiná Jana... Je to hrůza a protože mám velmi těsný kontakt na jednu z pražských fakultních porodnic, vím co se občas někde děje. Nechtěj to radši vědět. Jako "VIP-manželka" jsem rodila plánovaně císařem asi 10 dní před termínem v pondělí dopoledne - aby tam byli VŠICHNI kdyby něco. Primář + jeho zástupce to dělali osobně... Protože kdybych dorazila někdy v noci, tak by hrozilo, že se setkám s někým sloužícím běžnou službu a ten by mohl taky se sekcí váhat. Takhle se to pojistilo dopředu. Spíš narážím na to, že většinou se něco stane v noci nebo o víkendu, to je prostě riziko. Víš např. že příslužby jsou zavedené jen na dětském??? Takže slouží 5 doktorů na celou velikou budovu - a vnější pomoci se nedovolají nebo jen s velkými problémy...

Zpráva o té události mnou hluboce otřásla, proto jsem se nespokojila se strohou informací z televize a trošku hledala co se stalo. Taky jsem si nejdřív myslela, že muselo jít o porod koncem pánevním, ale nebylo tomu tak. Na jednom ze zpravodajských serverů uváděli pár podrobnějších informací, dítě prý BYLO velké (ne extrémně - taky to bylo v 37.týdnu). Stalo se to asi půl hodiny po páteční půlnoci, holčička už se rodila, hlavička byla skoro venku - a zasekla se ramínka. Matce diabetiččce šlo v té chvíli prý také o život, dítětem, které tou dobou se dusilo, nemohl nikdo hnout... Zatím je v šetření, proč nebyl proveden císařský řez (když je dítě tak velké, aby se zaseklo ramenem v porodních cestách, tak asi úplně malé nebylo). Toho císaře prý neudělali právě proto, že matka měla diabetes...no nevím, nevím jaká je běžná praxe v Olomouci, u mě těhotenská cukrovka byla faktorem, proč císaře dělali... A Silvie - myslím že je potřeba o tom mluvit jen z jednoho důvodu. POKUD by se ukázalo, že tomu šlo zabránit, tak by to bylo další poučení na téma "důvěřuj ale prověřuj". Jednoduše začínám mít pocit, že po tom svém prvním císaři o přirozeném porodu při svých přidružených obtížích uvažovat nebudu. Nač dráždit hada bosou nohou a zadělávat na potížem když se jim lze vyhnout...
Jana

Dneska proběhla tiskem zpráva, že v olomoucké porodnici utrhli při porodu miminu hlavu. Lituju rodiče a nechtěla bych být v kůži maminek, které tam jdou porodit. Ale vlastně, v které porodnici jsme si jisté, že odejdeme domů zdravé a se zdravým miminkem, že?