Názory k porodnici Fakultní nemocnice

V Olomoucké fakultní nemocnici jsem rodila plánovaným císařským řezem ve 39. týdnu. Asi týden před tím jsem ležela na gynekologickém oddělení, kde byly naprosto úžasné a milé sestřičky a celý personál, skvělý pan doktor. Horší to bylo na oddělení po porodu. Ležela jsem den na JIP, kde mi syna dvakrát přinesli ukázat , o kojení nemohla být ani řeč.Císařský řez proběhl bez komplikací, všechno i malý bylo v pořádku. Další den jsem byla převezena na oddělení šestinedělí, kde mi první dny nosili syna jen na kojení, které nám vůbec nešlo. Já jsem mléko ještě neměla, syn se stále snažil, ale když nic neteklo, začal se hrozně vztekat a už bylo téměř nemožné ho přiložit k prsu. Sestřičky chtěly, abych je na kojení zvonkem volala, že zkusíme kojení z prsu spolu s hadičkou, kde bude přitékat mléko. Na mé zazvonění přišli po delší době - tak dvaceti mnutách, kdy byl syn skoro fialový vzteky, že mléko neteče.Temperament mu zůstal dodnes. Potom už zkoušet přikládat bylo bez velkého úspěchu.Chápu, že mají sestřičky plno práce, ale mimo jiné jsem dostala vynadáno, že se málo snažít a že budu ronit slzy, až malý nebude chtít pít mléko ode mě. Byla jsem v hrozném stresu, že mi to nejde, malý hodně plakal...Po několika dnech se kojení trochu rozběhlo, jenže jsem měla už od prvních pokusů rozpraskané bradavky, takže se objevila i krev.Mazala jsem, větrala, zkoušela podle doktorů různé věci, ale nic nepomohlo. Takto jsme se protrápili, nemůžu to jinak napsat, další dva měsíce, kdy při kojení já jsem byla růžová od krve, malý měl taky oblečení zabarvené. V noci se mi už i zdálo o tom, jak malému teče krev z pusy, no, snášela jsem to hodně špatně. Byli jsme i na pozorování v nemocnici, protože se jim zdálo, že je té krve v ublinknutí malého moc. Tak jsme prošli několika vyšetřeními, kdy se naštěstí nic neprokázalo. Po dvou měsících jsem na tom byla docela špatně, tak se lékař rozhodl, že mléko zastavíme a malý dostane umělé mlíčko. Vím, že kojením dává maminka miminku hodně, ale důležitá je taky pohoda maminky a třeba nekojit.Doufám, že při dalším dítěti bude vše jinak...

Dobrý den,
rodila jsem v Olomouci v roce 2005 a přístup personálu katastrofa, doktorů taktéž . Lékaři přehlíželi komplikace, které jsem měla a můžeme být šťastni, že syn je zdraví. Na pokoji byla špína a plíseň. Sestry byly nepříjemné.

A hojte maminky budoucí maminky,tuto stránku jsem navštěvovala již tehotenctvi a vzdi jsem se hrozila a přemýšlela kam jen půjdu rodit,Proto jsem Volila Prostějov ale po první nasteve v tehotenctvi jsem okamžitě změnila svůj názor,protože přístup jakej se tam jednalo s maminám bylo děsivé i v tom nejvysim stadyju 38 týden jsem musela hupsnout na kozu z které jsem následně nemohla slist a mrskala se tam jako kapr a to se nepříjemná sestra určitě dobře bavila,nepomohla čučela , nehledě že vyšetření bylo bolestivé a posléze jsem začala krvácet.
A hned večer se rozhodl náš chlapeček Matěj se narodit zvolili jsme v Olomouc Fakultní Nemocnici 15.8.2007 v 8,30 hod .ráno.
A spokojenost která se slovy nedá popsat a proto vřele doporučuji rodit v Olomouci!!A také moc děkuji veškerému personálu kterej se o nás a Matěje staral -rodil jak ZAKINKA,tak i Porodní asistentka,i trošku mrzutý doktor.A na šestinedělí sesricky Ok-i ty co by člověk odsoudil za svojí arogantnost ve finále děkoval ,že mamku podržela a povzbudila ,když ze začátku není mléčko nebo se děťátko nechce přisát tak jak ma pomohla atd..JÁ jako náročná osoba-MÁMA na všechno doporučuji.
Maminy nezapomeňte že všechno je o Lidech a já -my chtěla ten nejlepší presonal.
Opatrujte se a hodně zdaru při vybyrani nemocnice!!!!
Přejí Máma 29 let -Alena a Syn MAtěj táta Vlastík

Ahoj Farky, děkuju za názor a myslím, že máš pravdu, že je to všechno o štěstí. Kamarádky i obě švagrové také rodily v Olomouci a vše pro ně bylo OK. Jenže já jsem prostě byla vyjímka a měla smůlu. Doufám, že tentokrát to bude v pohodě. Už teď nespím a mám noční můry, takže je to i o psychice. Ale ať mě čeká cokoliv, vím, že to přejde a hrozně se těším na miminko, to vyváží úplně všechno.

Naprosto s vámi souhlasím, také jsem rodila prvního syna v roce 2000, přístup všech lékařů, včetně přednosty i primáře, byl hrozný, bohužel jsem měla preeklampsii a oni jen koukali, jak se trápím, měla jsem spoustu komplikací a když mě doktor budil na JIP a vítal zpátky mezi živýma, tak jsem ještě nevěděla, která bije, ale syn byl naštěstí naprosto v pořádku. To jen já měla problémy. Za měsíc mne čeká druhý porod a vybírám porodnici. Olomouc to určitě nebude, Šternberk má o prázdninách zavřeno(velikánská škoda), takže to bude asi Přerov, v Hranicích bohužel porodnici zrušili. Přeji všem, které budou rodit v Olomouci jen to nejlepší, možná, že se to tam opravdu změnilo, ale já tomu nevěřím. Prostě jsem velmi zaujatá a nikdo mi to nevymluví. Hodně štěstí.