Názory k článku Možná nepřijde Mikuláš

Nemyslel jsem tím, Susu, že každej bere svátky jenom konzumně. Je určitě spousta lidí, který si minimálně ty vánoce a velikonoce užívá příjemně, v klidu a pohodě, v rodinný atmosféře a tak dále a tak dále. Ale jakej hlubší význam ve svátcích vnímáme? Nějaký propojení s všehomírem, s koloběhem světa? Výjimečně. Pár věřících plus ještě menší hrstka lidí typu Alraune, třeba ještě další, ale vždycky výjimky z pravidla? V tomhle smyslu je článek takový žehrání po hezčí kulise, protože u nás se většínou, s výjimkou pár hodně konzervativních malejch oblastí ten hlubší smysl vytratil někdy koncem 18. století, uchovalo se jen zbytkový povědomí o něm, který s každou generací sláblo. To, co píšu, není stejskání po starejch zlatejch časech, je to jen konstatování. Společnost se postupně individualizuje, jednotlivec je subjektivně míň a míň závislej na ostatních i na nějakejch silách, který ho přesahujou. Žijeme v době postsvátkový.

To jo, ale hlavní myšlenka mi mluví z duše. Nejen u Mikuláše se soustřeďujeme na formu místo na obsah. Svátky z našeho života v podstatě vymizely.

Nejlepší na tom je, když pak 6-leté dítko potká na ulici desetiletého Mikuláše, ledabyle ustrojeného, s andělem a čertem podobného ražení, jak koukají ty mlaďase překvapit a vyloudit na rodičích nějakou kačku. To pak iluze o Mikulášovi bere rychle za své. A vysvětlit malému dítku, že se děcka jen tak převlékla za svatého muže pak není zrovna jednoduché.