Názory k porodnici Městská nemocnice Ostrava-Fifejdy

Ahoj těhulky!
Já jsem na Fifejfách rodila 11. 10. 2005- narodil se nám chlapeček (s drobnou srdeční vadou), ze kterého nám roste pěkný čertík; Kromě příjmu jsem vcelku byla spokojená. Bylo super, že jsme s manželem měli nadstandard při porodu, ale pak si myslím, že je lepší klasický pokoj- po porodu, aby si maminka měla s kým popovídat; já jsem po návratu z JIp byla na pokoji s jednou maminkou a bylo to moc fajn; péče v pohodě; a hlavně; příroda je milosrdná a dává bolest zapomenout:-); hodně štěstí! Majda

Ahoj těhulky a maminky.
Chtěla jsem se zeptat,zda máme některá z vás zkušenosti s plánovaným císařským řezem na Fifejdách.
Pravděpodobně mě to čeká, z důvodů těžšího astmatu. U prvního porodu ještě v Zábřehu mám do dneška špatné vzpomínky.
Přeji hezký slunečný den.

I já jsem zažila podobnou zkušenost v této nemocnici. Pokud by byl porod bezproblémový, neměla bych asi k Fifejdám výhrady. Jenomže příroda zařídila, aby se můj syn dral na svět o 5 týdnů dříve než měl (odtok plodové vody). Z příjmu ve Vítkovicích mě sem poslali, protože se předpokládalo, že miminko (ještě jsme netušili, že to bude syn) bude potřebovat mimořádnou péči. Příjem, první hodiny na hekárně, přítomnost manžela - vše bylo v pohodě a vypadalo to, že každou chvíli přirozeně porodím. Jenže začaly komplikace. Po několika hodinách se porod zastavil. Všichni doufali, že se znovu rozběhne. Střídavě jsem využívala všechny alternativní prostředky, aby se tak stalo, ale nic. Po 14 hodinách porodu, který se nevyvíjel podle mých i lékařských představ, a vzhledem k problémům miminka jsem rodila císařským řezem. na JIP jsem se dozvěděla, že mám syna a převezli ho na oddělení pro nedonošené a patologické novorozence. A problémy začaly. Kdo proboha vymyslel,aby toto oddělení bylo v jiné části areálu. Vždyť každý psycholog řekne, že pro matku je každý porod stres a pokud nejde vše jako po másle, je to ještě horší. Informovat o miminku jsem se mohla telefonicky, nebo mi jednou denně, pokud nezapoměli, přišli podat zprávu. Jak se asi cítí matka, která ví, že miminku chyběl čas v bříšku, že dostal žloutenku a ochabl, když ho dva dny po porodu viděla na displej digitálního foťáku a obrečela, navíc se mi nezačalo tvořit mléko a mé chabé pokusy odstříkat do již zmíněné sklenky od přesnídávky nestály za řeč? to už jsem nemohla vydržet. Manžel zapůjčil auto a já se belhala za miminkem. Třetí den po porodu jsem si ho pohladila v inkubátoru, den nato (byl Štědrý den) jsem ho mohla poprvé pochovat a pokusit se nakojit. A další den jsem už byla s ním na oddělení. Pak už začalo být lépe. Postupně jsem se dozvěděla, jak měl namále, že byl kříšen. Po dlouhých pokusech jsem se smířila s tím, že mléka mám málo a odstříkám jen trochu, ale malý musí začít přibírat, a tak jsme kombinovali umělou výživu a odstřik. Podstatné bylo, aby se spravil. A dnes s odstupem několika měsíců? Nikdo by cvalíka nepoznal. Avšak co naplat, že má nemocnice příjemné sestřičky a většinu vstřícných lékařů, když několik drobností ( nemožnost spatřit své dítě, co nejdříve, i když je v inkubátoru, a na vozíku se dá jezdit i po císaři) naprosto pokazilo můj dojem.

Ahoj kočeny,
kde je v Ostravě nejlepší plavání pro těhotné? A taktéž cvičení?

V roce 2002 jsem rodila na Fifejdách dceru. V zanedbané špinavé nemocnici s jedním záchodem tekoucím a druhým nemytým, s rezavými dveřmi ve sprše, s nefunkčním ventilátorem ve sprše bez okna, a roomingem těžkých železných postýlek, které bylo nutno s velkým úsilím odsunout a pak teprve se protáhnout z vlastní postele ven.
Po 12 hodinách byl porod ukončen císařským řezem, důvod mi nebyl sdělen. Poslední 4 hodiny před porodem nebyl prováděn monitor dítěte, sestry se na mně přišly pouze cca 1 za hodinu "podívat". Vedoucí lékař porodu MuDr. Ožana před ukončením své služby a odchodem domů nařídil císařský řez a po té odešel. Čekala jsem ještě cca 1 hodinu na operačním vozíku ve stavu rozběhlého porodu, lékař k provedení operace nebyl volný.
Operace proběhla v plné narkóze.
Den po porodu jsem obdržela od dětské lékařky informaci, že dítě je na jednotce intenzivní péče a tedy jej nemohu vidět. Dostala jsem do ruky lístek s telefonním číslem na které mohu v určitých hodinách volat o informace o stavu dítěte. Na moji žádost o kojení dítěte mi byla přinesena sklenička od dětské výživy s rezavým víčkem k odstříkávání mléka. Návštěvy dítěte jsem v jiné (také velmi zanedbané budově) mohla provádět pouze za asistence manžela. V nemocnici nebyl nikdo, kdo by mi po porodu umožnil za dítětem zajet (nebylo možno se doplazit po vlastních).
4 den po porodu mi sdělili, že dítě bylo odvezeno do nemocnice v Porubě, jelikož má virus, který je nutno od ostatních dětí izolovat a je nebezpečný. Za dítětem jsem odjížděla taxíkem, jelikož Fifejdy mě odmítly přepravit a také propustit.
Tuto zkušenost sděluji až po narození svého druhého dítěte. Dříve mi strach z pomsty našeho zdravotnictví nedovolil.