Názory k článku Image Babička

Buh nemuze byt vsude.Proto stvoril babicky.
Timto zdravim vsechny sve babicky. Jak ty moje "opravdove " po mych rodicich, tak ty soucasne.Jen jedina je nazivu. Moje uzasna maminka. Ale porad si povidam i s temi, co se ted divaji z oblacku a drzi mi palce, abych to vsechno zvladla.Diky, babicky. Myslim na Vas casto.A usmivam se pritom.Helena

Zdislavo, obdivuju tě s tvým přístupem, to bych asi nedokázala, nedivím se tvojí sestře, že to taky moc neumí. Ona s vaší matkou bydlí? To bych nevydržela!!! Ještě ji mít doma, to by bylo nad moje síly :o(

A Bárko, tchýně se taky vybarvila, co? To je nejhorší, když se někdo v někom tak zklame :o( Hlavně že manžel pomůže a není po ní :o)))

Já zažila jen jednu babičku, maminku té mojí. Druhou babičku si nepamatuju, naši se rozvedli a už jsem tam pak nikdy nebyla. Ale když jsem byla malá, tak jsem u nic přes týden byla, když máma byla v práci, jezdila za mnou na víkendy. Když se máma podruhé vdala, tak nevlastní babička aspoň na mě moc hodná nebyla, ale ona byla prostě divná tak vůbec. Doma na nic moc nesáhla, byla manželkou vojáka z povolání, takže nepracovala, nikdy, všexchno dělal děda. Pamatuju se jen na takový ten zatuchlý pach jejich domácnosti, nikdy jsem tam nechtěla jíst, ta špína a mastnota mi nabíraly už když jsem byla malá. Nikdy mi nic nedala, i když jsem tam třeba byla s bráchou, kterému dala nějaké sladkosti. Asi jsem už na to podle ní byla velká :o))) Ale ona i tak byla dost lakomá, dědův důchod sbalila a uložila do skříňky, od které měla klíče jen ona :oP A jemu přidělovala a nadávala mu, že moc kouří :o))
Za to moje moje babička, to byl úúplně jiný člověk. Byla hrozně moc hodná, všechno mi dokázala vynahradit, když jsem si s mámou nerozuměla, tak s ní vždycky jo, i v pubertě i potom, když se našim nelíbil můj vyvolený. Vždycky se s ní dalo o všem povídat :o)))) Strašně jsem to obrečela, když vloni odešla. A ani radši nebudu psát, jak to bylo s hrobem, kdy ho konečně máma nechala udělat. A to, že se to platilo z peněz, co po babičce zbyly, to už mě ani nerozhodilo. Ach jo, JÁ CHCI JINOU BABIČKU PRO SVOJE DĚTI!!!!! Kdyby nějak strašně zlobily nebo byly jinak příšerný, tak neřeknu, ale jsou to krásný a docela hodný děti, je mi to strááááášně líto, jak to u nás vypadá. Tchýně zase bydlí daleko, jsem za to snad i ráda, co říká švagrová, tak se taky nepřetrhla, když byly děti miminka, ale hlídá, napeče jim oblíbené sladkosti, vždycky pro ně něco má. teda i pro naše, když tam jedeme :o) Nic proti ní nemám, ale je to tchýně a nechá si vykat, tak si taky držím odstup :oP
Nezlobte se, že si tady vylévám srdce, ale dusí mě to a potřebovala jsem se s tím někomu svěřit, jak mě to trápí, díky vám :o)

Já mám takovou tchýni. Než se narodila malá, visela jsem na ní téměř jako na své mamince.
Logicky jsem předpokládala, že když jí je necelých 50 a nepracuje, přijede tak 2x do týdne (aspoň v 6-ti nedělí). Přijela 2x za rok. Malou vzala pokaždé na 20 minu ven a vrátila se s tím, že strašně řve a že už jsem za tu dobu určitě vyspaná, takže ona jede domů.
Takže to vypadalo tak, že když jsem dostala zánět prsu s 40° horečkama, tak se o mě (spíše o malou) od 12 do 6 starala moje mamka (která od 6 do půlnoci pracovala - naštěstí je jedno, kdy si práci udělá), pak do rána muž.
Tchýně seděla doma. Až od té doby je to pro mě tchýně. Babička mi opravdu neleze přes pusu.

Taky si myslím, že máš štěstí, že babička se na vnouče těší a užívá si to. Že se v babičku proměnila.
Moje matka zatím asi ještě nestihla zaregistrovat, že už je dvojnásobnou babičkou, za vnoučaty ji nenapdadne se přijít podívat, jak je měsíc dlouhý, domů si je brát nechce, má přece moc práce, když jsem tam tuhle syna na hodinu nechala, abych zavezla dceru vyspat domů (při oslavě babiččiných narozenin, na které nás všechny pozvali a ví, že po obědě má spát - postýlku jsme tam sice dovezli, ale nějak se nepočítalo s tím, že by tam malá spala, postýlka byla zastlaná až po vrch), tak jsem ještě ani neodešla za barák a už jsem slyšela, jak na syna ječí, aby jí nešlapal po sněženkách - rostou volně v trávníku, kde měl asi tak chodit. Na návštěvu tam ani děti už neberu, když se stavuju v týdnu, protože stejně matka jen vypráví, co jí zase vyvedli v práci, co ji kde píchá, jak ji vytočil táta a podobně a dětí si nevšimne, jen na ně skáče jejich nevychovaný pes a malá se ho bojí a brečí. A ještě mi vypráví, co kdo v práci a co jejich vnoučata :o(
K nám babička zpravidla jezdí, když něco potřebuje, jako třeba půjčit peníze a podobně. Ještě nikdy sama neřekla, že příjde děti třeba vzít na procházku, nedejbože na výlet.
Spaly tam jednou a malá pak měsíc chtěla dudlík i přes den, což už víc než půl roku nechtěla. Od psa měla prokousnutý hrneček, nechala jí ho válet po zemi a jestli z něho malá i pila, radši nechci ani vědět, ještě že tak moc v tu dobu pít nechtěla.
Když byly synovi necelé tři roky a já čekala malou, tak mi řekla, že bych ho měla dát do školky, že na mně bude strašně závislej, když je jen se mnou. Aby řekla, že si ho třeba na víkend vezme, aby teda byl i s někým jiným, to ji nenapadlo :o(
No a takhle bych mohla pokračovat, ani se mi už nechce, protože mi to je hrozně líto, zvášť, když si vzpomenu, jaká byla moje babička, její maminka. Trávila jsem s ní všechny prázdniny, jezdila tam na víkendy. Nevím, proč si moje matka nedokáže vzpomenout, jak jí to pomohlo, jak třeba byla ona sama ráda, že jsem s babičkou a že máme hezký vztah. Ale asi neví, co to je nehnout se od dítěte na krok, nemít ani chvíli čas jen sama pro sebe. Mě, když jsem byla malá, vozila sousedčina dcera, bráchu jsem pak zase měla skoro až do dospělosti na starosti já, když se šlo ven, je o osm a půl roku mladší. To jsem už koukala po klukách a musela jsem ho brát s sebou.
Jen se bojím, co bude, až třeba jednou bude neschopná se o sebe postarat, jestli bude očekávat, že tady budu čekat, povinná se starat??? Bavila jsem se o tom jendou s kamarádkou, její máti je ještě lepší než moje (když jí bylo 13, dala ji k babičce a odstěhovala se za přítelem), tak říkala, že takovíhle rodiče si koledují o to, aby je děti šouply do domovů důchodců a taky se na ně vykašlaly.
No nic, nechci to tady zamořovat svým pesimistickým příspěvkem, ale chtěla jsem jen pisatelce říct, že si má vážit toho, že má babičku babičku, která se vnoučatům věnuje, co já bych za to dala, kdyby se už tak i moje matka začala chovat. Jen se ´bojím, že se tak už nestane. Dřív jsem si říkala, že budu teda naštvaná, když se bude o bráchovy budoucí děti starat a o moje že se nestará, ale mám strach, že to spíš je čím dál horší a že se nebude starat ani o jeho.

Jsem ráda,že moje babička mluví normálně!!!!!