Názory k článku Odkdy říkat ne?

Kato-b, to myslíš vážně, co jsi psala? Co budeš dělat za půl roku, až vyleze a doběhne kamkoliv bude chtít, nebo za rok dva, až bude vrcholit "puberta", když už v půlroce zná NENENE a TYTYTY a plácnutí přes ruku?

Nas chlapecek se setkal s prvnim zakazem ve svych 5 mesicich (fascinovaly ho kabely, kremy, zastrcky a tabletky v dosahu prebalovaku). Ted ma 6 a pul mesice a vetsinou na "NE" poslechne (pouzivame to i pri jeho stipani, skrabani a vytrhovani vlasu). Samozrejme je to kratka doba a nedokazu rict jak to bude pokracovat. Clanek me uklidnil v nazoru na mirny fyzicky trest do 2 let veku, vetsinou syna jen pevne uchytim jeho ruku tesne pred uchopenim predmetu, ale obcas to na me zkousi tak vytrvale, ze jsem ho uz nekolikrat placla pres rucicku (a pak se trapila vycitkami). Dnes uz mi staci durazne rict ne a ukazovackem ukazat tytyty...

Nezlob se, ale tvůj názor mi připadá poněkud úsměvný. Nevím, jestli je to tím mládím, ale spíš asi nevědomostí a zajetýma stereotypama. Dobře vychovat dítě neznamená bít ho, stejně jako rozmazlený spratek nerovná se nebité dítě. To, že tebe rodiče nebili a bylas spratek, neznamená, že je to tak všude.
To je černobílé vidění a zjednodušené uvažování, které tady má ale hodně lidí. Dítěti můžeš dát mantinely i bez toho, že ho budeš třískat, tvoji rodiče selhali v tom, že ti ty mantinely nedali, možná ne v tom, že tě nebili. Znám dobře rodiny, kde děti nebijí a nepřerůstají jim přes hlavu a ani nejsou nevychovaní spratci. A za to děti, co jsou bity a ti spratci z nich jsou. Čím to asi bude?
V těch prvních rodinách se rodiče dětem hodně věnují, o výchově přemýšlejí a snaží se dětem dát jasné mantinely bez toho ponižujícího bití. Ať se na to díváš jak chceš, pořád je to násilí a je to ponižující jak pro dospělého, tak pro dítě. Neříkám, že by se plácnutí nemělo použít nikdy, ale v naprostém minimu případů, až jako naprosto poslední metoda a u dětí, které nejsou žádným jiným způsobem zvladatelné. Tady ale rodiče sahají k bití jako k první a jediné metodě, co znají a to je špatně. Mimochodem osobní zkušenost z dětství. Možná tvoje dítě to bití skousne, ale možná ho to poznamená a jednou ti to vyčte....

Musím se smát...patřím mezi hodně mladé matky a myslím,že rodiče, kteří své dítě nedokáží plácnout přes ruku, když z nich má legraci, se mají na co těšit...pořádně jim přeroste přes hlavu. Naši odmalička dělali co mi na očích viděli a výprasků si pamatuju pomálu a musím říct, že to bylo málo. Vychovali ze mě pěkného spratka, který z nich měl jen srandu. Naštěstí si to alespoň zpětně uvědomuji. Mám 15-ti měsíční dcerku. Zákazy se snažím používat minimálně. Většinou ji nechám,ať si dělá co chce...zjistí sama,že když šahá na troubu, tak se spálí...když pejska tahá, tak na ní zavrčí...dokonce i padat ji nechám...když jde někam kam nemá...spadne a rozbije si koleno a už si to pamatuje. Samozřejmě člověk musí vědět, kdy už je to nebezpečí natolik velké, aby se mu radši vyvaroval. Já třeba nechala svou dceru i spadnout z postele. Samozřejmě jsem ji chytla, ale lekla se a teď už dává pozor co vyvádí. A pokuď dítě dělá něco nebezpečného, např. strká prty do zásuvky, tak pak by měl přijít ten zákaz. A pokuď nepomůže, tak klidně plácnout dítko přes ruku nebo zadeček, ale zároveň s tím by mělo přijít vysvětlení proč. Život není peříčko a chybama se člověk učí. I ten malý. Spíš jde o to se řídit nějákým svým instinktem. Já to tak dělám od doby, kdy se dcerka narodila a můžu zaklepat, že problémy nemáme žádné, až na občasné vztekání, ale věřím, že i to časem přejde, když pochopí, že se nesetkává s odezvou. Toť můj názor na věc...

mám sice vysokou školu, ale tomuhle textu opravdu nerozumím. Připadá mi plný prapodivných šroubovaných vět. Navíc jako psycholog považuju většinu těchto věcí za hloupé "cancy", nedozvěděla jsem se vůbec nic.