Názory k článku Zavedení pozice sociálního pedagoga do školské legislativy je krok správným směrem

Ospod nemůže nic, SAS nemůže nic, škola má už teď spoustu povinností a tímto se na školu hodí zodpovědnost za to, co by měl dělat ospod, ale prý taky nemá pravomoc.
K čemu je další úředník, když nebude mít právo? musela by být zároveň s tím povinnost rodiny spolupracovat, což nebude, takže efekt nulový.

co se týká práce s dětmi, už teď nabízíme, vnucujeme, rodina nic.
Vnucujeme se ospodu, komunikujeme s ppp, pčr, školským odborem kraje, děláme výchovné komise, případové konference a výsledek - absolutně žádná změna

spousta času nad papíry, ale nikdo nemůže nikoho k ničemu nutit, no tak nic

Takový sociální pedagog by nejspíš fungoval v ideálním světě, kde by nejspíš ani nebyl potřeba.

Pokud totiž bude mít sociální pedagog takové pravomoci, jako současná školská poradenská zařízení, tak bude vlastně úplně k ničemu. Už tak je problém dostat dítě do školského poradenského zařízení, pokud pochází ze znevýhodněného prostředí, někdy je to v podstatě nemožné.

Školská poradenská zařízení fungují jen pro rodiče, kteří tam děti dobrovolně přivedou a ještě se několikrát podepíší, kvůli poslednímu podpisu se tam dokonce musí kolikrát ještě vrátit (což už někteří neučiní). Jestli odevzdají doporučení škole, je jen na nich (když nechtějí, nebo se jim nelíbí, tak to prostě neudělají).

No a to jsou "jen" děti, které mají různé starosti s prospěchem ve škole, zralostí nebo poruchami učení atd.

U agresivních dětí je to teprve lahůdka...

Jednorázová návštěva PPP je obvyklé maximum, které je ochoten udělat rodič s mimořádně agresivním dítětem, na něhož už křičí rodiče napadaných dětí v šatně (samozřejmě křičí na toho rodiče), v místní sámošce nebo ho kritizují na místní FB skupině a rodiči už to začne být opravdu nepříjemné. Následujících několik let po jednorázové návštěvě dotyčný rodič hrdě prohlašuje: "Vyběhal jsem pro dítě asistenta pedagoga".

Od té chvíle už není problém na straně rodiče ani dítěte. Rodič zařídil asistenta pedagoga, tak ať si to škola nějak zařídí...

Nezřídka ani po mnoha letech urgencí a doporučení nedojde takový rodič k psychologovi, etopedovi či psychiatrovi. S dítětem ani rodinou tedy nikdo odborně nepracuje. Škola se snaží minimalizovat škody na dotyčném dítěti a zbytku kolektivu. OSPOD vznese tatáž doporučení jako škola, ale do telefonu škole přizná, že nemá pravomoc udělat VŮBEC NIC, pokud si to rodiče nepřejí a pokud dítě neprovede něco takového, aby to bylo na soudní rozhodnutí a diagnostický ústav.

Copak nenese rodič žádnou odpovědnost? Co zmůže škola? A sociální pedagog?